ROZHOVOR - Neváhal ani na minutu. Pozvánku na světový šampionát potvrdil Martin Havlát okamžitě poté, kdy jeho Minnesota ztratila šance probojovat se do Stanley Cupu. Na Slovensku se chystá ukončit nepříliš zářivou bilanci v reprezentaci. První velkou akci v áčku sice dokončil jako člen zlatého týmu z MS v Petrohradu, jenže tahle vzpomínka už je pořádně zažloutlá. „Jedenáct let je vážně dlouho. Věřím, že přijde čas, abych zase zažil něco velkého,“ tvrdí třicetiletý útočník.
Sezona v klubu nedopadla nejlépe. S Wild se v Západní konferenci dlouho drželi mezi elitní osmičkou, ovšem finiš se hrubě nepovedl. Těšit snad může Martina Havláta jen fakt, že se dnes k reprezentačnímu mužstvu připojí jako nejproduktivnější český hráč v NHL (62 bodů -22+40). „Za žádné vítězství to nepovažuju. Vždyť stejně bodů měli i další kluci, Patrik Eliáš a David Krejčí,“ tvrdí Havlát.
Tak vyrovnané to ale být nemuselo, do posledních čtyř zápasů sezony jste nenastoupil kvůli zranění. Už jste stoprocentně fit?
„Všechno v pohodě, spíš jsem odpočíval.“
Informace o zdravotních lapáliích ale kouče Hadamczika polekala. Navíc nehrál ani váš týmový parťák Marek Židlický.
„Taky jsme si s trenérem hned volali. Šlo jen o malé potíže, ale nezlobte se, víc to specifi kovat nechci. Důležité je, že jsem tady a jsem v pohodě. A Židla taky.“
Podle hlasu bych si ale tipnul, že jste nachlazený. Nebo se mi to jen zdá?
„Nezdá, jsem nachcípanej. O víkendu jsem si radši poležel, ale v pondělí se budu hlásit na srazu.“
Takže žádné překvapení z vaší strany nehrozí?
„Jak to myslíte?“
Určitě vám neuniklo, že se překvapivě omluvil brankář Tomáš Vokoun.
| Reprezentační kariéra |
2000 2002 2004 |
„Dva roky jsem nehrál play off a sám cítím, že je sezona zase nedokončená. Člověk má takový prázdný pocit, protože vždycky hrajete a snažíte se něco dokázat, něco vyhrát. V NHL se mi to nepovedlo, takže jsem moc rád, že mě trenér pozval na mistrovství. Ani chvilku jsem neváhal a v pondělí se budu jako většina kluků hlásit na srazu. A pokud se neobjeví nějaké problémy, chtěl bych zvládnout poslední turnaj v Brně. Přece jen to bude doma. Vždyť já si ani nepamatuju, kdy jsem tady hrál naposledy.“
Zaskočila vás informace, že Vokoun nepřiletí?
„Dozvěděl jsem se to až v pátek, jako ostatní. Je to Vokyho rozhodnutí, které respektuju. A tak by to měli brát všichni.“
Role jedničky nyní připadne Ondřeji Pavelcovi, za zády bude mít Štěpánka s Kovářem. Reprezentace tak bude spoléhat na hodně mladé brankáře. Nemáte z toho trochu obavy?
„Nezlobte se, ale já jsem ten poslední, kdo by to měl komentovat. Já se musím starat o to, abych to zvládnul sám. Abych si sám sobě mohl do očí říci: Odvedl jsi maximum, týmu jsi pomohl. (zamyslí se) Je pravda, že jsou to mladí kluci, jenomže se podívejte, co jenom v téhle sezoně dokázali. Ondra odvedl v Atlantě skvělou práci, na začátku sezony byl vážně vynikající. A Štěpánek? Chytal přece jako jednička v Petrohradu a asi ne náhodou. Takže můžou být všichni klidní, oni to zvládnou i na Slovensku. O tom jsem stoprocentně přesvědčený.“
Podle jmen vypadá tým hodně slušně. Souhlasíte?
„Na jménech přece vůbec nezáleží. Někdy máte velká očekávání a pak to skončí špatně. No a naopak. Jen si vezměte loňský šampionát. Kdo českému týmu věřil? A vidíte, udělali zlato. Někomu to může znít jako fráze, ale ono to vážně platí. Musíte udělat dobrou partu, abyste mohl myslet na úspěch. A hlavně, nejlepší je o medailích a o úspěchu vůbec nemluvit.“
Ke zlatému jádru z mistrovství světa v Německu se teď přidají borci ze zámoří. Některým se loni vůbec nezamlouvaly narážky kapitána Tomáše Rolinka ohledně jejich omluvenek. Bude to klapat?
„Loni jsem se do nominace nedostal, takže jsem byl mimo. Ale samozřejmě jsem to taky vnímal. Nedělal bych z toho však nějakou vědu. Zaprvé každý má přece právo říci svůj názor, zadruhé to bylo před rokem. Nemám tak sebemenší obavu, že by mohlo být nějaké napětí. Kluky znám a jsem přesvědčený, že všichni udělají maximum, aby se znovu uspělo. Babrat se v minulosti je úplný nesmysl. Za sebe můžu říci, že mám obrovskou chuť hrát za národní tým. Ve Vancouveru to nebylo ideální, teď chci ukázat, že si pozvánku na šampionát zasloužím. Je přede mnou nová šance.“
Pravda, na reprezentační medaili už čekáte dlouhých jedenáct let.
„Je to hrozně dávno. Ale nikdy na to nezapomenu, první akce a hned titul. Navíc po zlatých dvacítkách. Byl to vážně báječný rok. A moc bych si přál, abych něco podobného ještě jednou zažil. Nechci dělat velkohubá prohlášení, jako že si jedu pro medaili, nebo rovnou pro zlato. Ostatní soupeři budou hodně silní, jen se podívejte na Kanadu, s kterými kluky se na šampionát chystá. Ale věřím, že ten náš tým má na to udělat velké věci.“
