VIDEO: Jak se Eliáš fotil pro Sport Magazín
OČIMA FOTOGRAFKY - Pátek. Den jako každý jiný. Spousta lidí vyjížděla z měst na prodloužený víkend za odpočinkem, někdo zůstal a někdo naopak přijel. Lépe řečeno přiletěl. Byl to Patrik Eliáš, který přispěchal posílit už tak nabitý český národní tým. Ještě před tím, než se přidal k ostatním hokejistům, a krátce po tom, co dosedl na pevnou zem, jeho kroky směřovaly do ateliéru deníku Sport v pražských Holešovicích.
Souhlasil s tím, že se jeho tvář objeví na titulní straně Sport Magazínu, který vyjde v den zahájení MS.
Vše bylo domluveno. Letadlo dosedne kolem deváté ráno, nejpozději v poledne je tu Eliáš jako na koni, ujišťoval mě kolega, který celou akci produkoval.
Přípravy před focením byly důkladné. Ateliér jsem obsadila hned v brzkých hodinách, abych si vše do detailů připravila. Několikrát jsem vyzkoušela osvětlení na trpělivém kolegovi a ještě v předvečer toho dne pomalovala obličeje vlajkou snad půlce rodiny, abych věděla, jak postupovat.
Vinou zdržení na letišti Patrik dorazil do ateliéru až pozdě odpoledne. Musím říct, že nervozita pracovala. Do uzávěrky celého magazínu scházely už jen hodiny. Ale najednou byl tady.
VELKÝ SPECIÁL PŘED MISTROVSTVÍM SVĚTA V LEDNÍM HOKEJI NA SLOVENSKU A CELOU DALŠÍCH ZAJÍMAVOSTÍ NAJDETE V PÁTEČNÍM VYDÁNÍ SPORT MAGAZÍNU.
Usměvavý Patrik, který se nebránil ničemu. Byl připravený, že se na jeho tváři něco objeví, ale že se celý jeho obličej ztratí pod barvami symbolizující českou vlajku, to vážně netušil. Těsně před prvním tahem štětcem jsem znejistěla. Kde má být bílá a kde červená? I přesto, že jsem se ještě před focením několikrát ujišťovala, jak má vlajka vypadat, znervóznil mě sám Patrik.
Takhle probíhalo focení české hvězdy Patrika Eliáše
„Opravdu je to takhle? No radši se ještě zeptejte…“ řekl před focením s menší obavou. Pro jistotu jsem vytočila číslo kolegy a ujistila se, že je to opravdu tak, jak si myslím. A pustila se do prvních tahů.
Při malování vlajky na obličej Patrika Eliáše jsem si vzpomněla na maturitu. Myslím, že takhle podobně se mi klepala ruka. Ba ne, tehdy to bylo asi o něco méně.
Nutno ale s pochvalou říci, že náš hokejový model celou dobu trpělivě seděl a čekal, co se na jeho tváři zrodí. „Já to snad raději ani nechci vidět,“ prohodil s úsměvem poté, co jsem ho s třesoucí se rukou po patnácti minutách domalovala a nabídla mu, ať se podívá do zrcadla.
Když jsem ho posléze požádala, aby sundal dres, ve kterém do té doby ochotně pózoval, skoro se zhrozil. „To kdybych věděl, chodil bych posledních čtrnáct dnů do posilovny, tohle je hrůza!“
A koukal na svoje, podle mého úsudky, dost natrénované svalstvo. Bála jsem se, že tahle prosba může znamenat zádrhel. Naštěstí to byly marné obavy, o čemž mě Patrik Eliáš hned přesvědčil a naslouchal mým pokynům.
Když jsem ho pobídla, aby se tvářil tak, jako když o něco bojuje, v mžiku oka jsem v hledáčku svého aparátu uviděla pohled urputného bojovníka, který se na jednu velkou bitvu chystá. Věřím, že bitva, kterou on a jeho parťáci svedou, dopadne stejně dobře jako páteční focení…
