Běžela 25. minuta. Češi se před chvílí ubránili dvojnásobné oslabení a rázem se sami dostali do výhody pěti proti třem. Střela sem, střela tam. Nebylo to ono. Alois Hadamczik proto při přerušení houkl na rozhodčího, rukama naznačil téčko.

ALOIS HADAMCZIK

„Cítil jsem, že teď můžeme utkání rozhodnout, zlomit. Ano, bylo to brzo, ale já to prostě cítil.“ Češlý trenér o oddechovém čase, který si vzal už na začátku druhé třetiny.

Teď. Teď je ta chvíle. „Cítil jsem, že teď můžeme utkání rozhodnout, zlomit. Ano, bylo to brzo, ale já to prostě cítil,“ vysvětloval trenér po vítězném utkání.

„Když teď dáme gól, odskočíme o dvě branky a soupeř může znervóznět, můžeme mít rázem navrch,“ míhalo se mu v hlavě, když mu ke střídačce přijeli Jágr, Plekanec, Eliáš, Rachůnek a Židlický.

Hadamczik rozdal úkoly, ukázal na toho, pak na toho. Hvězdy na ledě souhlasně pokyvovaly. Jaromír Jágr pak ještě cestou na vhazování dodal parťákům pár slov k plánům. Doladil záměr, jak s velkou příležitostí naložit.

„Pohovořili jsme si, kluci si odpočinuli,“ přiblížil kouč třicetivteřinový oddech. „Říkal jsem hráčům, že máme krátký čas, že je třeba vyhrát buly a z každé pozice střílet a že dva musejí stát před brankářem.“

A tak se přesně stalo. Plekanec získal puk. Prásk. Kotouč odražený do rohu po první střele pak sám dojel, poslal ho na modrou Rachůnkovi a jel clonit. Gólmanu Conklinovi už předpisově stál ve výhledu Eliáš. Rachůnek našel na druhém kruhu Jágra. Nápřah, rána, lehká teč. Česko vede 2:0.

Hadamczikův tah vyšel. „Všichni jsme to udělali dobře, kluci to výtečně zahráli. A já? Od toho tam jsem, mám právo v danou chvíli poslat hráče na led. Jsem rád, že to takhle dopadlo,“ těšilo ho.

I on má velkou zásluhu na klíčové trefě čtvrtfinále…