PŘÍMO Z MINSKU | Z kabiny první vychází gólman Alexander Salák, štrúdl českých hráčů uzavírá Jaromír Jágr. Jako poslední pak v rámci povzbuzujícího kolečka poplácá brankáře obránce Ondřej Němec. Kouč Vladimír Růžička má po kapsách talismany, nemění vítězné košile. Jaké další zákonitosti a rituály provázejí zápasy českého týmu? Deník Sport vás nechá nakouknout do zákulisí.
Do konce předzápasové rozcvičky zbývá deset minut, je přesně v půlce. Otevřou se dvířka a z ledu vykročí Jaromír Jágr . Právě nejúspěšnější hokejista české historie v rámci své tradice odchází z rozbruslení jako první.
Ostatní ještě pilují střelbu, popojíždějí, soustředí se, dělají klasická cvičení. On už se usadí v kabině. A rozjímá, přečte si i nějakou modlitbu. Zavře se sám do sebe. „Maximálně se soustředím. Potřebuju být v klidu. V tu dobu už tam nedělám žádné kraviny,“ vysvětluje.
Mezitím na ledě ještě probíhá rozbruslení. Na střídačce maséři připravují iontové nápoje, vyrovnají ručníky. Z trenérů se na předzápasovou rozvičku přijde podívat pouze asistent Jaroslav Špaček. Ještě v civilu si sedne na střídačku, popíjí čaj. A kouká se.
„Jde o to, aby hráči viděli, že o to taky někdo má zájem. Jde i o to ukázat druhému soupeři respekt, pokoru. Že někdo z trenérů se přijde podívat na to rozbruslení. Dám si čaj, chvíli tam pobudu, a jdu zpátky,“ vysvětluje někdejší skvělý bek, trojnásobný mistr světa.
| Kouč: Žádné telefony před zápasem! |
| Má spoustu rituálů, kterým věří. Ale chce je omezit. „Někdy jsem trochu až blázen. A musím to zkrouhnout,“ směje se kouč Vladimír Růžička. Přesto jsou věci, které si hlídá. Třeba nemění vítězné košile. Nebo v kapse u saka má talismany. „Ale co to je? To neprozradím,“ tvrdí. A přiznává, že dvě hodiny, kdy už je s týmem na stadionu před zápasem, jsou pro něj hodně dlouhé… „Snažím se odreagovat, myslet aspoň chvilinku na něco jiného než zápas, i když to moc nejde,“ pousměje se. Na Slavii byl známý tím, že i chvilku před utkáním ještě zvedal telefony. Nebo dokonce to nejnutnější vyřídil i o přestávce. Ale tady to neexistuje. „Nechám mobil ležet v kabině, řeším jenom náš zápas,“ vysvětluje kouč. A aktuální vítězný rituál velí: Jako poslední chodí právě trenér. |
Hlavní kouč Vladimír Růžička zůstává v kabině, na rozcvičku se dívat nechodí. „To dělám jenom u dětí, u chlapů už ne. Ani ve Slavii. Těm klukům věřím, že všichni udělají to, co potřebují.“
Předzápasová rozcvička se chýlí ke konci, na ledě ještě zůstává mimo jiné i útočník Jakub Klepiš . A ukazuje pověst střelce s mimořádně šikovnýma rukama. Dostane deset puků, a desetkrát ho pošle nekompromisně z prostorů mezi kruhy do růžku. Pak zmizí vevnitř. Stejně jako všichni ostatní.
Do utkání zbývá něco málo přes patnáct minut. Začíná období individuálních rituálů. Nervozity. Popocházení, krátkých proslovů. Burcujících hesel. Chození na záchod, motání hokejek.
„Někteří za námi přijdou, že je ještě něco bolí, tak jim těsně před zápasem ještě dáme nějaký prášek. Třeba kluky pálí žáha, takže na to dostanou tabletky,“ popisuje Tomáš Vyskočil, lékař národního týmu.
Jinak spolu s fyzioterapeuty zůstávají ve své „pracovně“, do kabiny v tuto dobu nechodí. Ctí, že to je výsostné území hráčů. „A když kluci něco potřebují, přijdou za námi,“ vysvětluje Vyskočil.
Vitásek na povzbuzení loká Alpu
Jsou hráči, kteří si na povzbuzení čichnou ke čpavku. Nebo obránce Ondřej Vitásek, novic v reprezentačním týmu, si malinko lokne Alpy. Francovka na povzbuzení, to je rozšířený rituál mezi hokejisty.
„U nás v Liberci to dělá masér Jirka Jaroš. Takže jsem to přenesl i sem. Stříknu si to do pusy, něco málo spolknu. A jdu na to!“ vypočítává 23letý bek, který zatím na svém prvním šampionátu předvádí mimořádně spolehlivé výkony. Třeba i díky francovce…
Útočník Jiří Novotný má jiný rituál. Sedmkrát si poklepe na zuby. „Sedmičku mám jako šťastné číslo, sedmého se narodila moje mamka. Dělám to už hrozně dlouho,“ vypočítává ostřílený reprezentant.
Tak osm minut před zápasem přijdou na řadu poslední pokyny. Slovo si bere kouč Růžička. Nejde o žádné dlouhé proslovy. Jen pár základních hesel: Neprotahujte si hlavně ze začátku střídání! Dohrávejte to! Bez chyb! „Nemluvím dlouho, protože z vlastní zkušenosti dobře vím, že když je to něco dlouhého, stejně to hráči nevnímají. A ztrácejí koncentraci,“ vysvětluje zkušený stratég.
|
Vítězný pokřik odříkává Novotný |
| Vítězný pokřik má v českém týmu na starost útočník Jiří Novotný, zkušený mazák. Po zápase odříká klasickou povídačku, která obsahuje i tohle: Amatérům rum, amatérům rum. Co dostali? Na pí… „Celé znění ale nepatří do novin,“ směje se jeden z lídrů týmu. Ostatní mlátí hokejkou do stolu, pozadu nezůstává ani kouč Vladimír Růžička, jenž si rovněž popadne hokejku. Malou komplikací je, že rovnou po utkání musejí hráči do „mixzóny“, tedy prostoru pro novináře. Takže dlouho trvá, než se všichni sejdou zpátky. „Někdy to zabere i půl hodiny. Takže to už potom ty největší bezprostřední emoce vyprchají,“ říká Novotný. Přesto se vždycky počká, až v kabině budou všichni hráči. V duchu hesla: Jsme přeci jeden tým! |
Když do zápasu zbývá okolo šesti minut, útočník Novotný už se objeví v otevřených dveřích, které vedou z prostorů, kde jsou kabiny. Ostatní ještě sedí uvnitř, on už stojí. A čeká na ostatní.
„Nevydržím dlouho sedět, navíc jdu ke dveřím, je tam čerstvý vzduch,“ vysvětluje. Po chvilce se k němu připojí gólman Salák . „To ani nebudu říkat, co si říkáme. Máme ale podobný humor, takže někdy proběhne pár hlášek,“ směje se.
Tři minuty před utkáním vstoupí na led rozhodčí. Dvě a půl minuty před buly čeští hráči. Jako první právě Salák s Novotným. Na konci pochodují Ondřej Němec, Roman Červenka , Jiří Hudler . A… Jaromír Jágr , pochopitelně.
I tohle je nezbytný rituál. Právě číslo 68 jako poslední na led.
