Je skokanem české sestavy. Z role sedmého zadáka se posunul do první obrany, je však potřeba dodat, že trenéři už pravidelně nasazují sedm beků, i tak je posun Michala Jordána z Caroliny Hurriacanes českou sestavou na domácím šampionátu překvapivý. „Hodně mě to potěšilo,“ přiznal.
Udělal jste posun z pozice nehrajícího sedmého beka do první obrany. Překvapilo vás tento skok sestavou?
„Potěšilo mě to. Do turnaje jsem šel s tím, že nevím, co od něho očekávat a podřídím se každé roli, ať už budu hrát pět nebo dvacet minut, tak budu povzbuzovat spoluhráče, abychom udělali co nejlepší výsledek. Ten skok je příjemný, ale máme sedm vyrovnaných obránců a je jedno, jestli jste v první, nebo ve třetí lajně.“
Srovnejte váš první šampionát, na kterém jste nastoupil loni v Minsku, s tím současným?
„Je to jiné v tom, že je doma, ale jinak bych v tom větší změnu neviděl. Zápasy jdou rychle za sebou a tento systém se hrál i loni. Teď jde opravdu jen o to, že hrajeme v Praze.“
Loni vás moc českých fanoušků neznalo, teď už jste asi známější, že?
„Je to možné. Když jsem loni nastoupil, tak jsem za sebou neměl moc zápasů v NHL, ale v této sezoně jsem tam strávil větší část, takže fanoušci a lidé, co se o hokej zajímají, asi už u mě ví víc než minulý rok.“
Jste i vyzrálejší a vyhranější?
„To ano, řekl bych, že tento rok jsem udělal největší pokrok v mé kariéře, ta půlku sezony v NHL je hodně znát. Víc si na ledě věřím a rychlost, v jaké se hraje NHL, je na největší úrovni, takže když se mám přeorientovat na evropský styl, tak je to jednodušší.“
Je domácí šampionát výhodou, že jste blíž rodině a přátelům?
„Je to tak, hlavně bylo super, že i příprava byla na Moravě, takže měli možnost se přijet podívat. Je to příjemné jak pro mě tak pro ně, že mě mohou sledovat na vlastní oči, protože už jsem v zahraničí dlouho.“
Rozdal jste lístky dopředu, nebo jak jste si s tím zájmem poradil?
„Ano, první jsem rozdával rodině, a pak nejbližším kamarádům, se kterými jsem v bližším kontaktu.“
Ozvali se i ti, které jste několik let neviděl, a najednou se připomněli?
„Pár takových zpráv bylo, že mě neviděli asi šest let a napsali mi zprávu, ale řekl bych, že těm ostatním to strach nedovolil, že jim to přišlo blbé.“
Jak trávíte během šampionátu v Praze volný čas?
„Prahu většina kluků zná, takže víme, kam si zajít, v tom to je příjemné. Navíc vidíme rodinu a kamarády. Sice toho volného času moc není, ale když ta příležitost je, tak je příjemné vypnout hlavu a být s těmi nejbližšími.“
Poznávají vás lidé na ulici?
„Občas ano a požádají o fotku či podpis, ale není to nic hrozného. Možná třeba před čtvrtfinále to bude narůstat, ale teď je to bez problémů.“
V zámoří vás poznávají také? Vnímají NHL hodně v Raleigh, kde s Carolinou hrajete?
„Hokej tu nebyl moc populární, až když se tu vyhrál Stanley Cup (2006), tak vypukla hokejová horečka. Někteří lidé nás poznávají, ale většina lidí o hokeji moc neví, protože populární tam je americká fotbal a basketbal, takže to není tak hrozné, jako kdybych hrál třeba v Torontu.“
Čím se vůbec během šampionátu zabavíme?
„Jsem na pokoji se Sašou Salákem, který je velký srandista. Hodně sledujeme filmy, manželka nemá ráda ty hloupé, srandovní americké filmy, takže si to se Sašou vynahradíme. Na blbiny se teď podívám, a pak zase nastane to intelektuální období. (smích)“
