Čeká ho pořádně těžká šichta. Ondřej Pavelec to ví. Vždyť semifinálovým soupeřem je Kanada, dominující parta z hokejového vesmíru, která si z pražského turnaje udělala prezentaci vlastní dokonalosti. „Oni si dají ten svůj průměr, osm gólů. My musíme dát devět. Bude to na klukách vepředu,“ směje se český brankář.
A teď vážně, jaký čekáte duel?
„My proti nim ve skupině sehráli dobrý zápas. Byly tam i pasáže, kdy jsme byli lepší, když jsme dělali, co jsme měli. Teď to pro ně nebude tak lehké jako měli doteď. Sice dali ve čtvrtfinále devět gólů, ale přišlo mi, že hráli na půl plynu. Jestli to tady chceme vyhrát, musíme je porazit. Nebál bych se toho. Všichni si uvědomujeme jejich sílu, ale kdybychom nevěřili, že je můžeme vyndat, nemělo by cenu na led lézt. Jejich útočná síla je neskutečná, na turnaji dominují. Ale teď na ně trochu zatlačí i lidi z tribun.“
Čím se dá takový tým, jaký tu Kanada má, porazit?
„Hlavně disciplínou. O tom jsme se proti nim už přesvědčili. Ve třetí třetině jsme udělali pár faulů, což oni dokážou potrestat. Všichni hráči na ledě musejí podat maximální výkon, jako s Finy, kdy jsme hráli dobře do obrany. Akorát nám nesmějí utéct. Jakmile nám tam něco naházejí na začátku, bude hrozně těžké proti nim dotahovat.“
Taky bude potřeba výjimečný výkon brankáře. Máte tušení, že by to mohl být vyloženě váš zápas?
„Já ho mám pokaždé… (směje se) Gólman je tam od toho, aby něco chytil, aby v pravý moment týmu pomohl. Věřím tomu, že dopředu pár gólů dáme, ale bude rozhodovat, jak všechno zvládneme vzadu. Uvidíme. S Finy jsme bruslili a oni s námi měli problémy, což nebývá zvykem.“
Je pro vás z kanadského výběru hvězd někdo vyloženě neoblíbený?
„Ne, jsou to taky jenom lidi. Ne přímo, že bych se ho bál, ale
Crosby
je prostě jeden z nejlepších hokejistů na světě. Má absolutně úplně všechno. Střelu, nahrávku, hráče kolem sebe dělá lepšími. Ve svých týmech hrají všichni jejich kluci přesilovky, každý je nebezpečný. Je dobré vědět, že budou hrát ten svůj styl, všechno tlačit do brány. Mají beky, kteří střílejí a dokážou dostat puk na branku, s tím počítám.“
Přesto, nehrají tu jiný hokej než v NHL, kombinačnější?
„Jo, mají tu samé technické typy. Ve svých týmech taky tak hrají, nejsou tu kluci, kteří by nahazovali puky. Ti, co jsou tady, patří k nejlepším ve svých klubech.“
Zatím tu celý turnaj hrají v pohodě, v exhibičním tempu končili i čtvrtfinále. Co myslíte, nebude jim chvíli trvat, než přepnou na vyšší level?
„Ale oni to umějí, to se nebojím. Na druhou stranu, podle mě je nemožné projít turnaj takhle v klidu. Určitě přijde soupeř, s kterým to budou mít hodně těžké, a já věřím, že to bude zrovna s námi, že je porazíme. Oni si to tady vyloženě užívají. Baví se, na rozcvičce i mezi střídáními se smějí, stejně tak na střídačce. Vědí, že jsou dobří, zatím moc problémů neměli. Je na nás, kolik jim jich uděláme. Třeba dáme první gól, oni trošku zpanikaří a budeme bránit 1:0 a uhrajeme to. Může se stát cokoliv. Hlavně nemůžeme být ti vzadu, taky musíme hrát hokej. Nesmíme si myslet, že to zabetonujeme. Budeme muset hrát svůj hokej, hlavně výborně dozadu. Dopředu jsme silní, tam góly dáme.“
Čeká vás osmý zápas v řadě, kdy půjdete do branky. Nedostaví se už únava?
„Zaprvé jsem rád, že chytám, jako každý gólman. Zadruhé je pravda, že těch zápasů je hodně, byly tam i dva ve dvou dnech. Síly samozřejmě ubývají, ale to ubývají každému.“
Ještě ve vás doznívá rachot ze čtvrtečního finiše čtvrtfinále, kdy bouřila celá aréna?
„Tohle jsou okamžiky, kvůli kterým se hokej hraje. Podobně super to bylo i v Bratislavě, když jsme porazili Rusy v zápase o třetí místo, ve Winipegu taky nebývá slyšet ani pískání rozhodčích. Ve čtvrtek byla taky bomba, když dal Jarda ten gól. A možná ještě větší, když trefil Sob prázdnou. To už každý věděl, že to asi udržíme… Škoda, že tohle vždycky trvá jen chvilku. Bylo by lepší, kdyby si to člověk mohl vychutnat déle, ale ona je to jen chvilka, než zmizíte z ledu a už zase je klid.“
Myslíte, že na Kanadu může být ještě vyšponovanější atmosféra?
„Je otázka, jestli to vůbec jde… Samozřejmě nemůžete po lidech chtít, aby furt skandovali, když je pasáž, kdy se nedaří. Ale oni to i tak dělají. Celý zápas jedou na doraz. Dobře pro ně. Lístky nejsou nejlevnější, tak si to aspoň užijou. O tom to je, ať na konci hráči i diváci mají zážitek.“
Vy jste na bouřlivou atmosféru zvyklý z Winnipegu, asi to s vámi při hře nic nedělá, že?
„Jo, jsou tam momenty, kdy se nechávám trochu unést a je dobře, že jsem tohle už zažil a snažím se soustředit. Kdyby mi bylo devatenáct a do tohohle vlezl poprvé, asi by to bylo o něčem jiném. Na druhou stranu, nedovedu si představit, že bych šel do zápasu a na tribuně nikdo nebyl. Už mi to nepřijde nijak zvláštní, naopak mi přijde divné, když někam v NHL přijedeme a je tam poloprázdná hala a nikdo nefandí.“
