Český tým vytasí do sobotního semifinále domácího mistrovství světa s Kanadou trumf. Bude jím čerstva posila z NHL Tomáš Plekanec, který do Prahy přiletěl v pátek odpoledne a v podvečer už absolvoval individuální trénink. „Jsem tu jako jeden článek týmu, kluci tu mají fungující mužstvo,“ řekl po tréninku Plekanec.
Jak se cítíte po náročném letu a bruslivém tréninku?
„Špágr (asistent Špaček) byl trochu natěšený… Ale docela dobře.“
Na ledě jste byl s kladenským parťákem Smoleňákem, to potěšilo, ne?
„Byl tam v podstatě jenom do počtu. Nájezdy prohrál, puky posbíral, takže to stačilo. (úsměv)“
Jak probíhala komunikace s trenéry o vašem příletu?
„Nebyli jsme domluvení vůbec, jakmile jsme s Montrealem odehráli pátý zápas, po kterém to bylo 2:3 na zápasy, tak se Špágrem jsme si řekli, že už je pozdě a můj případný pozdější přílet nemá smysl. Pak jsme vypadli a po čtvrtfinále s Finskem mi Špágr znovu zavolal, že mám přijet. Vůbec jsem s tím už nepočítal, mluvili jsme spolu asi hodinu a nakonec jsme se dohodli, že přijedu, pokud to dovolí manažer.“
Přemlouvali vás?
„To ne, o to nešlo. Hrozně jsem chtěl přijet, ale ta situace byla jiná než v jiných letech, kluci hráli dobře, s Finskem odehráli výborný zápas a řekl jsem Špágrovi, že nechci přijet do něčeho, co kluci mají postavené celé mistrovství a pracovali na tom už před ním. Nechtěl jsem být ten, co přijede a rozbourá chemii v mužstvu.“
Co vás nakonec přesvědčilo po tom dlouhém telefonátu?
„Jak jsem řekl, nebylo to o mě. Národní dres se prostě neodmítá, což jsem říkal vždycky, pokud důvodem pro odmítnutí není zranění nebo něco závažného, to nebylo a nebyl důvod pozvánku odmítnout. Ale znovu říkám, že jsem nechtěl přijet do něčeho, co fungovalo, aby kluky něco narušilo. Ale trenéři ví nejlépe, jak kabina funguje a co potřebuje, takže jsme se takhle rozhodli.“
Jak byste mohl týmu pomoct?
„O tom jsme se ještě moc nebavili. Přiletěl jsem asi v pět hodin, v půl šesté jsem byl na zimáku a jen rychle jsme si řekli o systému hry. Večer se teprve uvidím s Vláďou Růžičkou na hotelu.“
Měl byste hrát v útoku s Jágrem, jak se na spolupráci těšíte?
„Uvidíme, hráli jsme spolu naposledy na olympiádě v Soči a předtím na Kladně. Doufám, že na spolupráci, která se nám dřív dařila, navážeme a vyhrajeme.“
S jak velkým respektem půjdete do utkání s Kanadou, když s týmem neabsolvujete jediný trénink? Navíc jde o soupeře, který je žhavým kandidátem na titul.
„Nad tím moc nepřemýšlím, proti těm hráčům hraji celý rok. Samozřejmě je to výborné mužstvo a bude to těžké, ale takhle jsme se domluvili s trenéry a na nějaké přemýšlení není čas.“
Už se bojuje o medaile, jak velká to pro vás byla motivace, když vám zlato ze šampionátu chybí?
„Také to byla motivace, ale přijel jsem s tím, že budu jeden článek mužstva. Kluci postavili výborný mančaft, všechno jim funguje, takže uvidíme, jak se trenéři rozhodnou a jak se dostanu do hry. Mně osobně je to úplně jedno, kam mě postaví, tam budu hrát.“
Bude pro vás obtížná aklimatizace, když jste přijel takhle narychlo?
„Po prvním kole jsem přiletěl skoro vždycky, takže nic nového to pro mě není. Ani jsem nad tím nepřemýšlel, takhle se to rozhodlo a přemýšlet nad tím už nemá cenu. Jsem tu od toho, abych klukům co nejvíc pomohl.“
Bude rozhodující, jak strávíte noc, abyste se pořádně vyspal?
„Nějaký prášek na spaní si dám, tak snad se vyspím dobře.“
Jak se těšíte na tu bouřlivou domácí atmosféru?
„Pár zápasů jsem viděl v televizi a je to super, velký zážitek a jsem rád, že si budu moct doma zahrát a doufám, že to bude s úspěšným koncem.“
Od vyřazení jste na ledě nebyl?
„Jsou to dva dny, což v této fázi sezoně to je spíš ku prospěchu, než aby to nějak vadilo.“
Trenér Růžička řekl, že vás okamžitě chce v týmu. Potěší něco takového?
„Určitě to těší, je to hezké to slyšet od trenéra nároďáku, ale nějak nad tím nepřemýšlím. Hlavně abych klukům pomohl a nekazil jim to.“
