Smutný Plekanec: Hlava mi říkala, že není správné sem jezdit
Dorazil narychlo, aby vyztužil tým v bojích o medaile. S ním měli být Češi ještě silnější. Jenže od příjezdu Tomáše Plekance nedali za víkend ani gól. Osobnost z Montrealu tak je dál reprezentačním peškem. Z 10 velkých turnajů má 3 medaile, žádnou zlatou. „Zklamání,“ pronesl po porážce od USA 32letý centr skoro neslyšným hlasem…
Nelitujete teď, že jste do Prahy vůbec jezdil?
„Těžko říct. Národní tým se prostě neodmítá. Když trenéři chtěli, abych přijel, nemohl jsem říct ne. Když to řeknu blbě, hlava mi říkala, že není správné sem jezdit, ale na druhou stranu, chtělo se mi hrát za reprezentaci. Nikdy nevíte, který zápas může být váš poslední. Teď vidím, že to asi dobré rozhodnutí nebylo, ale opakuju: národní tým se neodmítá. Tak to mám nastavené. Pokud si byli trenéři jistí tím, že mám přijet, tak jsem přijel. A jestli to byla chyba, nedá se nic dělat.“
Taky vám přijde, že už jste takový reprezentační pešek?
„Asi jsem, co na to jiného říct…“
Jak jste na tom po náročném přesunu byl fyzicky?
„V tom potíž nebyla, cítil jsem se docela dobře. Až jsem byl překvapený. Teď s Amerikou jsem na tom byl ještě líp. Nebyl to úplný ideál, ale neviděl bych v tom problém.“
Vidíte na týmu rychlou proměnu nálady? Když jste přiletěl, bylo po zvládnutém čtvrtfinále, teď je znát rozčarování.
„Těžko to můžu posoudit, ale nezdálo se mi, že by tu bylo něco špatně. Všichni byli nabuzení, jen to nevyšlo…“
Bylo v zápase znát, podobně jako s Kanadou, že to jednoduše nejde?
„Neřekl bych. Šance jsme měli. Udělali jsme chyby a dostali jsme góly, ale šancí jsme měli dost na to, abychom hráli vyrovnanější zápas. Ve druhé třetině jsme měli dlouhou přesilovku, tlak jsme si vytvořili, ale bylo málo střel.“
Alespoň jeden gól to chtělo kvůli lidem, kteří fandili i v samém závěru, že?
„Lidi byli fantastičtí. Všichni si jejich podpory ceníme. Škoda, že jsme je nepotěšili a nedali jsme v posledních dvou zápasech ani gól.“
Zůstanete teď v Česku, nebo se vracíte do Kanady?
„Mám letenku, tuším, na úterý. Uvidím…“
