PŘÍMO Z BRATISLAVY | Střídají se trenéři. Různé přístupy. Ale on zůstává. Jako stálice defenzivy. Jan Kolář, ve 32 letech nejstarší člen českého týmu. Poctivý defenzivní bek startuje na čtvrtém šampionátu, má za sebou i olympijský turnaj. Vyhlášený pes obranář nebude chybět ani dneska od 20.15 hodin proti Švédům. „Je neviditelný, ale i tak velmi důležitý. Připomíná mi z mojí éry třeba Richarda Šmehlíka,“ tvrdí kouč Robert Reichel.
Potřebujete spolehlivého beka? A někoho, kdo mladším ukáže cestu? V kabině řekne, co je potřeba? Kouč Miloš Říha stejně jako předchůdci ukázali na něj. Poctivce, který aktuálně hraje za Chabarovsk. A než odešel do ciziny, dvakrát vyhrál titul s Pardubicemi.
V národním týmu odehrál 94 zápasů, nastřílel sedm gólů. Je na čtvrtém šampionátu, nechyběl ani loni na olympijském turnaji v Koreji. Pravidelně objíždí turnaje Euro Hockey Tour. „Těší mě to, že i s přibývajícím věkem se pořád někomu líbí moje hra,“ kvituje to Kolář, který si jinak nepotrpí na moc velká slova.
Ve 32 letech je nejstarším členem výběru. Jeho parketa se nemění: čeká se od něj hlavně poctivá defenziva. „Nemůžeme stavět jenom na ofenzivních hráčích. Musíme mít i kluky, kteří mají vyloženě obranné úlohy. On to akceptuje, jsme za to rádi,“ tvrdí o něm Robert Reichel, jeden z asistentů.
Sám z hráčské kariéry, kdy jako kapitán dovedl národní tým ke třem titulům, dobře ví, že takové typy jsou potřeba. „Podobně neviditelní byli třeba Martin Štěpánek. Nebo Richard Šmehlík, který plnil podobnou úlohu Takoví hráči jsou obrovsky platní, hrozně nám pomáhají,“ popisuje Reichel. Šmehlík, to byl pes obranář z Buffala. Podobnou pozici měl i na legendárním olympijském turnaji v Naganu.
Kolář má za sebou čtyři sezony v Chabarovsku, na dresu má v KHL áčko. Jako jeden z lídrů. Tahle role se od něj očekává i v Bratislavě. Konkurence v zadních řadách byla během přípravy velká, ale jeho jméno je prostě jistota.
„Ale já jsem to nebral tak, že bych měl něco jistého. To určitě ne. Samozřejmě si vážím toho, že jsem se nakonec do týmu dostal, zvlášť když byla taková konkurence. Ale ne, že bych z toho byl nervózní, už mám nějaký věk, něco odehráno. Tak jsem si říkal, buď to vyjde, nebo ne. Když ne, pojedou jiní a budu klukům držet palce,“ reaguje Kolář, dvojnásobný vítěz extraligy s Pardubicemi (2010 a 2012).
Na ledě je pořád platný. Dokáže eliminovat i elitní hvězdy soupeře. Což bude zvlášť dneska proti nabušeným Švédům potřeba. „Jsem rád, že pořád stíhám s těmi nejlepšími. I když věk je znát, hlavně po zápasech se musím dobře starat o svoje tělo,“ tvrdí Kolář, který už si i během evropské Tour vyzkoušel několikrát roli kapitána.
„Zkušenosti mám, ale ne, že bych byl nějaký mentor. Když je potřeba něco říct, v kabině se určitě ozvu. Ale jinak všichni vědí, co mají dělat,“ dodává.
Dobře ví, jaká je jeho role. „Nedostat gól. Získat puk, rychle rozehrát,“ popisuje. Ale pozor. Už i on se dokáže v ofenzivě osmělit, což bylo vidět také na poslední turnaji Carlson Hockey Games v Brně. „Postupem času se učím i útočit,“ pousměje se. Přesto jeho devíza je právě v roli psa obranáře.
Je z něj cítit hlad. Z mistrovství zatím žádnou medaili nemá, třikrát byl na velkých akcích čtvrtý. Teď už by hrozně rád byl u toho, kdyby to cinklo…
„V reprezentaci je vždycky šance něco dokázat. Člověk nikdy neví, kdy se objeví v nároďáku naposledy, takže si toho vážím. Dlouho se medaile nepřivezla, hodně se o tom mluví, píše. Takže teď jsme všichni plní odhodlání. Když to dopadne, bude to skvělý. Musíme makat, aby se to podařilo,“ tvrdí Kolář.
Nepostradatelný poctivec s číslem 29.
