Kdo ví, možná je dítětem Nagana. Jakub Sirota se narodil deset měsíců po největším úspěchu v dějinách českého sportu. Pokud byl plán vychovat hokejistu, co se k tomu umí postavit, vychází. Bek s vynikajícím herním přehledem a inteligencí měl za sebou přes 50 startů v juniorských reprezentacích, když v létě 2016 vyrazil do USHL. Za další dva roky naskočil na univerzitu. S diplomem z marketingu a managementu se loni vrátil, vsadil na Olomouc. Brzy bylo jasné, že má na víc. Je jiný, třeba ve správné míře sebevědomí a v disciplíně vůči sobě samotnému.

Bavíme se na kempu před MS v Praze. Jde o razítko, že jste udělal dobře s návratem domů?
„Já jsem měl vždycky pocit, že v sobě potřebné kvality mám, a když jsem viděl nároďák v televizi, říkal jsem si, že bych na něj někdy mohl dosáhnout. Avšak jistý, zda jsem zvolil správnou cestu, jsem si nebyl. V mládeži jsem za nároďák hrál, s klukama se znám, třeba s Najmym (Ondřejem Najmanem) nebo Kousym (Pavlem Kousalem), po extralize jich je hodně a nejen tam. Rozhodnutí jít do Česka bylo o tom, že mi v podstatě nic jiného nezbývalo.“

V zámoří jste svůj boj o seberealizaci neviděl pozitivně?
„Buď tam dostanete smlouvu v NHL, nebo jdete do AHL, kde hrozí ECHL a to není optimální. A protože Finsko a Švédsko propojení s vysokou školou moc neřeší, byla extraliga jedinou možností. Olomouc jsem zvolil i kvůli