Branko Radivojevič o českém kouči: Vůjtek není žádný cizinec

Bolest v něm zůstala dlouho, neúspěch před vlastními fanoušky na domácím šampionátu (10. místo) si hodně vyčítal. Teď Branko Radivojevič věří v rozkvět slovenského národního mužstva. Pod novým koučem chce vrátit svůj stát mezi hokejovou elitu.

Fanoušci se shodují, že Vladimír Vůjtek vašemu národnímu výběru může hodně pomoci. Souhlasíte s nimi?
„Osobně ho neznám, ale rozhodně má velký respekt. V Rusku si vydobyl vynikající jméno, četl jsem tu na něj samou chválu. I z vlastní zkušenosti vím, že se proti jeho Jaroslavli hrálo hodně špatně, její hra měla řád. Uvidíme, jak se mu bude dařit u reprezentace.“

Podle pasu je to další cizinec na slovenské střídačce, ale vy to tak neberete…
„Přesně. Vždyť jsme byli ještě nedávno jedna republika, on má navíc s naším hokejem velké zkušenosti jako hráč. Slovák nebo Čech to je jedno, v kabině bude mentalita stejná a bude zase znít slovenština. V tomhle problém určitě nebude.“

A s bývalým trenérem Glenem Hanlonem byl? V médiích byl hodně kritizovaný, prý jste si s ním nerozuměli, nedokázal vám vyhovět.
„Já si myslím, že kouč je od stanovení taktiky. Tu jsme měli jasně danou, každý věděl, co má hrát. Někdy ten systém nevycházel, ale hlavní problém byl, že jsme hlavně na mistrovství před svými fanoušky nedávali góly. A to ani z těch největších šancí, pak nemůžete vyhrát.“

Kde tedy byla chyba?
„Řeknu to takhle: trenér za hráče nehraje. Padá to na naše hlavy, byl to náš neúspěch a neseme za to zodpovědnost. Tím bych to uzavřel.“

Dobře, ale především v důsledku domácího turnaje se hodně diskutuje potřeba generační obměny vašeho výběru. A také sázka na hráče působící v Evropě. Je to dobrá cesta?
„Těžko říct. Výsledky v posledních letech opravdu nebyly dobré a my se musíme podívat po dalších alternativách. Ale neřekl bych, že musíme hledat jenom v KHL. Máme i mladé nadějné kluky v nižších zámořských soutěžích, třeba by také měli dostat svou šanci. Je s nimi potřeba pracovat.“

Co se ještě musí změnit, abyste znovu mohli útočit na světové medaile?
„Kdybych to tak věděl… Je to i o dobrém načasování formy na daný turnaj, o zdraví důležitých hráčů. My jsme například letos vypadli v KHL, pak mi chyběla zápasová praxe, najednou přišel šampionát, velmi důležité zápasy a nebylo to dobré. Nešlo to. Musí se sejít víc věcí, abychom došli k ideálu. Snad nám s tím nový kouč pomůže.“

Vám se přisuzuje role jednoho z nových vůdců. Vnímáte to tak?
„Nevím, že by se to povídalo… Já se hlavně musím soustředit na sebe, abych byl připravený na novou sezonu v KHL. To je teď důležité, jsem v novém klubu, tam se musím ukázat. V reprezentaci by vždy měli být ti nejlepší a ti s největší momentální formou. Žádné zásluhy vám ji nezaručí a ani nesmí zaručit. Takže uvidíme, co bude.“

Pořád ve vás zůstává smutek po nezdaru na domácím mistrovství?
„Bolí to. Ta akce byla poprvé před našimi fanoušky, rodinami. Všichni se na to těšili, očekávání byla veliká a nakonec s nimi hodně vzrostl i tlak. My jsme se snažili hrát dobře, jenže nešlo to. Bylo mi to moc líto, protože lidé nám fandili úžasně, byli skvělí. Bohužel, nedařilo se nám pořád dál a dál až to nakonec dopadlo hodně špatně.“

Ale chuť do reprezentování vás neopustila. Nebo ano?
„Ne, to určitě ne. Jenom na to teď moc nemyslím. Jak jsem říkal, chystám se na novou sezonu, nabírám kondici a národní mužstvo budu zase řešit až v průběhu ročníku. Uvidím, jestli do něj vůbec patřím. Teď je tohle všechno předběžné hodnotit.“