Ručinský: Kdyby nároďák netrénoval Růža, přemýšlel bych jinak
Na srazu národního týmu se objevil po dlouhých devíti letech. V pondělí večer se 43letý Martin Ručinský hlásil v Letňanech, kde se hokejová reprezentace bude připravovat na čtvrteční a sobotní utkání s Ruskem. Tyto zápasy rozhodnou, zda se bude Ručinský ucházet o místo na MS. „Sám nevím, co od toho očekávat, jsem trošku na trní,“ přiznal lídr extraligového Litvínova.
Jaké to je, vrátit se po tak dlouhé době do reprezentace?
„Je to pro mě restart, naposledy jsem tu byl před devíti lety. Kolem týmu jsou jiní lidé i hráči, než se kterými jsem hrál tehdy a je to pro mě něco nového. Jsem plný očekávání.“
Trenér Růžička řekl, že od vás očekává, že budete plnit roli lídra kabiny. Jste na to připravený?
„Já hlavně budu předvádět svůj hokej, který jsem hrál doteď. S Vláďou jsem ale teď ještě nemluvil, nevím, co po mě bude chtít. Jsem v národním mužstvu a budu plnit to, co bude potřeba. Je mi úplně jedno, kde a s kým budu hrát, chci týmový úspěch.“
Dopředu jste vyhlašoval, že nevíte, zda na mezinárodní úrovni budete stačit.
„To zjistíme ve čtvrtek a v sobotu, jak na tom budu a jestli budu stíhat, nebo ne. Přece jenom už mi není pětadvacet let a mezinárodní hokej je úplně něco jiného než česká extraliga.“
Máte už vyhlídky na šampionát?
„To vůbec. Ani nějakou spekulaci bych v tom nehledal. Jde o to, že jsem tady, abych odehrál dva zápasy s Ruskem, které mně samotnému napoví, jak na to jsem. A pak se uvidí, co dál.“
Probírali jste návrat s kamarádem Petrem Nedvědem, který si zahrál na olympiádě v Soči?
„Gratuloval mi a řekl, abych si dobře zahrál. Hrát za národní mužstvo je báječný pocit, který znám. Pro mě to vždycky byla čest.“
Ozval se vám Jaromír Jágr, kterému seberete primát nejstaršího reprezentanta?
„Psal mi zprávu, ve které mi gratuloval, ale to je všechno. Myslím, že má v New Jersey svých starostí dost.“
Jak vnímáte ten věkový ‚rekord‘?
Je to takový smutný rekord, ale nedá se nic dělat. Je to úsměvné, ale nic zásadního to neznamená.“
Kouč Růžička řekl, že jste možná nejlepší hráč v extralize a vyzdvihoval vaše bruslení. Čím to, že neztrácíte rychlost?
„Nevím, jak jsem se to naučil od malička, tak bruslím. Je to takový dar, který jsem dostal do vínku. S bruslením jsem nikdy neměl problémy, ale jak jsem říkal, už mi není pětadvacet let. V české extralize je to fajn, všechno v pohodě, ale mezinárodní hokej je určitě úplně jiný a za tu dobu, kdy jsem tu nebyl, se posunul.“
Taková důvěra ale potěší, že?
Těší mě to. Vždycky jsem říkal, že národní dres se neodmítá, nikdy jsem to neudělal a neudělám, ale Růža je velký faktor. Kdyby mi bylo o deset let méně, tak bych neváhal, ale teď je to choulostivá situace. Pozvánku jsem dostal od Vládi Růžičky, ke kterému mám velký respekt a těžko se mu říká ne.“
Jak dlouho se vůbec znáte?
„Od dětství, v Litvínově jsme bydleli těsně vedle sebe. Nemůžu říct, že jsme spolu vyrůstali, protože je o něco starší, ale viděli jsme se prakticky pořád. A když mi bylo nějakých sedmnáct let, tak si mě vytáhl k sobě do lajny a hodně mi v hokejovém vývoji pomohl.“
Byl Růžička ten hlavní faktor, že jste neváhal? Kdyby byl reprezentaci trénoval někdo jiný…
„Asi bych přemýšlel jinak.“
Kdyby koučem byl Alois Hadamczik?
„To bych moc nekomentoval.“
Čím si Vladimír Růžička získal váš respekt?
„On má přirozený respekt všude, u celé hokejové veřejnosti, což platilo, i když ještě hrál. Jako hráč i trenér má za sebou výsledky a to hovoří za vše.“
Reprezentace ještě nevyhrála a tlak narůstá. Navíc haly v Karlových Varech a Praze budou vyprodané. Těšíte se?
„Tlak v národním týmu byl vždycky a je jedno, jestli jde o tyto dva nadcházející zápasy nebo mistrovství světa. Jsme hokejový národ a jsem za to strašně rád. Tlak tady je a bude a každý se s tím musí vyrovnat. Jsou tu ale kvalitní hokejisti, kteří se s tím vyrovnají.“
