Šelma byla na lovu. Ondřej Vitásek je obr, svalovec, co miluje tvrdou hru. Rozhodně je lepší, když ho máte na své straně. Reprezentační turnaj Channel One Cup ukázal, že svoji buldočí hru v pohodě zmákne předvádět i na mezinárodní scéně. „Když člověk dává rány, do zápasu se lépe dostane,“ pousmál se liberecký tvrďák. Extraligo, děs se. Je nažhavený.
Byl to docela šok, když se v roce 2014 dostal Ondřej Vitásek na mistrovství světa v Minsku. Obstál, hrál tvrdě, přesně tak, jak umí. Ale pak se z národního týmu vytratil. Velký návrat zažil až teď ve Finsku a Rusku. „Je super pocit být zase zpátky,“ přiznal muž s postavou drsného vyhazovače. Od Minsku se ovšem posunul, už není jenom ten silák.
Proč jste v reprezentaci tak dlouho chyběl?
„Vnímám to tak, že jsem asi nehrál moc dobře. Makal jsem na sobě, aby to vyšlo a dostal se zpátky. Teď je to tady a snažil jsem se v Rusku dělat všechno pro to, abych tady vydržel co nejdéle a nějak zaujal trenéry.“
Co bylo za tím, že jste nehrál tak dobře jak dřív?
„Byla tam hodně zranění, nehrál jsem ani tolik v Liberci, takže je logické, že jsem na reprezentaci neměl nárok.“
A teď jste už zpátky ve formě?
„To nevím, jestli je to zpátky, tohle musí říct jiní, trenéři. Cítím se dobře a doufám, že to vydrží. I když je pravda, že vždycky to může být lepší. Dělám maximum pro to, aby to bylo co nejlepší.“
Mistrovství světa jste už jednou zažil. Láká vás další čárka?
„Takhle o tom vůbec nepřemýšlím. Momentálně jsem šťastný, že si mě trenéři vybrali na Channel One Cup. Samozřejmě by bylo hezký jet do Francie, ale teď jsem se soustředil na tenhle turnaj a od pondělí zase na zápasy v Liberci.“
Přijde mi, že od šampionátu v Minsku 2014 jste se změnil. I v národním týmu jste se najednou víc tlačil dopředu, jakoby vám narostlo sebevědomí...
„Tam jsem měl jasnou roli. Byl jsem mladej, první velkej turnaj... No, když to tak řeknu, byl jsem vyjukanej. Kdežto v Liberci po nás tuhle hru chtějí, já hraju, tak zatím dobrý.“
Ale pořád jste ve svém živlu, když soupeře můžete řezat, jako třeba Rusy, ne?
„Já s tím problém rozhodně nemám. (usměje se) Dokážu přijmout, ale i rozdat. Ale jasně, když dáváte rány, do zápasu se lépe dostanete. Snažil jsem se je řezat, protože na ně nic jiného neplatí. Byli rychlí, silní, tak jsem se snažil v některých soubojích přitvrdit, ale měl jsem možná přitvrdit ještě víc.“
Hlídal jste se, aby z tvrdých soubojů nebyl zbytečný faul?
„To musíte, nemůžete oslabit mančaft. Snažím se dávat majzla na zbytečné fauly, hrát na hranici, aby to samozřejmě soupeře bolelo, ale já nebyl vyloučený.“
Když člověk vidí vaši figuru, jde z ní docela slušný respekt. Pracujete na síle hodně?
„Hokej je na mezinárodní úrovni rychlejší, hráči silnější, je to potřeba. Moc děkuju našemu kondičákovi z Liberce a ještě kamarádovi, se kterým taky trénuju, že mě dobře připravili. Ta síla je pak strašně znát.“
Pešán nastavil správný řád
Když už jste naťukl Liberec. Nepřipadal jste si vy, predátor, s týmem spíš jako lovená zvěř? Každý chtěl mistra sejmout...
„Připadal, a tak to bude ještě dlouho, každý se chce na mistrovi vytáhnout, ne? Když potom vyjde článek, že Liberec padl, četl se. Tak to prostě je. My jsme s tím smířeni, makáme a nijak to neřešíme. Vyhráli jsme pár zápasů a myslím, že teď to celkem jde.“
Sedl si už tým po velkých letních odchodech?
„Myslím, že si to sedlo už od začátku sezony. Měli jsme tam prohry, ale přicházely v prodloužení nebo v nájezdech. Byly tam ale dobré zápasy, pak jsme naskočili na šňůru výher. Následovaly sice nějaké porážky, ale myslím, že v té repre pauze si kluci odpočinuli. Doufám, že zase uděláme nějakou delší dobrou sérii, abychom byli v pohodě a užívali si hokej.“
Přišlo mi ale, že na začátku sezony jste hledali problémy spíš jinde než u sebe. Jednou někdo moc bránil, jindy zase soupeř simuloval. Kňourali jste...
„Abych řekl pravdu, tak jsem moc neřešil, co se píše v novinách. Já to nečtu, mám jiný starosti a zájmy. Hráli jsme furt svůj hokej.“
Ale ta prohlášení tam z liberecké strany byla...
„Jo, vždycky se něco řekne. Člověk je frustrovaný, že zápas nevyjde, tak hledá chyby, nejlépe u jiných. To se stane, když vámi cloumají emoce. Nijak nás to ale nerozhodilo, jedeme si pořád to svoje a myslím si, že jsme na tom dobře.“
Myslíte, že máte sílu, abyste šli v play off zase daleko?
„Sílu ten tým má. Skvělí hráči nám v létě odešli, ale doplnili je kluci, co mají velkou kvalitu, hlavně zapadli skvěle do mančaftu. Myslím, že jsme sílu ukázali těmi dvanácti zápasy v řadě, které se nám podařilo vyhrát. Teď je strašně těžké předvídat, co bude a nebude. Chceme postoupit do play off, tam uhrát co nejlepší výsledek a makat zápas od zápasu.“
Všechno pod dozorem „táty“ Jána Lášaka?
„To už není táta, ale takový děda, dědula.“ (směje se)
Dobře, tak děda. V brance se rozhodně je o koho opřít. Sedí to?
„Dokonale. Dobře se to k Jánkovi doplnilo,
Marek Schwarz
šel pryč, byl skvělý, přišel sem ale Roman Will, kvalitní, mladý a perspektivní gólman. Chytl šanci za pačesy, podívejte se na ty jeho nuly a vítězství. Hodně jsme jich udělali díky němu, protože tam byly zápasy 1:0, 2:0 pro nás. Šance, které soupeři měli, pochytal. Myslím, že si vede fakt výborně a věřím, že se v reprezentaci taky objeví, protože si o to svými výkony říká.“
Ještě se mi ale zdá, že Liberec brutálně gólmanovi pomáhá. Brání lépe než v minulé sezoně, na brankáře nejde 40 střel za zápas.
„Máme dobře postavený systém, kdy pět lidí útočí a pět lidí brání. Soupeři se k nám těžko dostávají, kolikrát ty střely zblokujeme, i když u nás už není Honza
Výtisk
. No, a když už něco projde, tak je za námi Roman, což je zeď a strašná podpora. Vy víte, že když jede soupeř sám na bránu, tak to Roman chytne. To se pak hraje.“
Sebevědomí roste, navíc si dokazujete, že systém Filipa Pešána funguje. Tak to myslíte?
„Jo, je vidět, že jsme zvolili dobrou cestu. Dřív to v Liberci moc nevycházelo, byly tam různé problémy. Přišel ale Filip Pešán, nastavil řád, a je vidět, že i když odešli po titulu výborní hráči, my nepadáme. Nemusíme být velcí plejeři. Stačí, když držíte systém a hrajete srdíčkem. Pak to vychází.“
O hře srdcem to jsou většinou takové...
(vpadne do řeči) „Fráze, já vím. Ale u nás to tak je. Máte zápasy, kdy vám to nelepí, přesilovky nejdou a musíte dát ušmudlanýho góla. Dorvete to tam. To jsou i naše případy, taky nám to někdy třeba nejde. Nejsou to zápasy jako loni, kdy jsme každého válcovali, ale kolikrát se držíme systému a ve třetích třetinách máme obrovskou sílu dotlačit soupeře s pukem do brány, kolikrát rozhodujeme zápasy právě tady.“
