Pro Českou televizi glosuje ze studia zápasy reprezentace. Není v tom sám. Sám je tehdy, pokud přijde řeč na choulostivá témata. Tam, kde se ostatní zdráhají zacílit své výtky, Marek Sýkora (69) si bere slovo. Zbývá na něj. Chápe, že to k práci patří a nebojí se vytasit vlastní názor. V rozhovoru pro Sport bývalý renomovaný kouč hodnotí české tažení Channel One Cupem. „K rozebrání je toho dost,“ tvrdí.
Tři výhry, osm bodů z devíti. Český hokej si cení hodnotný výstup z předvánoční Moskvy, do nějž náležela i kontroverzní pražská předehrávka s Finskem, kterou Jandačův tým otočil v samém závěru. Druhý a poslední test před únorovými Hrami v Koreji vyšel slušně, ovšem hromada otazníků zůstává.
V listopadu nevýrazná helsinská Karjala, nyní velmi dobrá Moskva. Které vystoupení je blíž realitě a skutečné síle týmu?
„Dobrá otázka. Řekl bych, že poslední turnaj úplnou realitou není a zároveň doufám, že Karjala také ne. Vidím to někde uprostřed. Přál bych týmu, aby se pravda blížila co nejvíce nynější akci, nicméně pár záležitostí nelze přehlížet.“
Co nejvíc?
„Zejména dvě třetiny s Finskem a dovolím si říci i polovinu následujícího zápasu s Kanadou."
Máte vlastní vysvětlení pro velmi špatných 40 minut proti Suomi v takřka vyprodané domácí aréně?
„Hlavně je třeba se k tomu nyní vrátit a rozebrat si, proč se to stalo, poněvadž to opravdu bylo tristní. Na Finech bylo vidět, že se jim Karjala povedla, sálal z nich nový svěží duch. Předtím byli pod Marjamäkim marní. Tady najednou bruslili, zatlačili nás a my vypadali fakt špatně. A vysvětlení? Přijde mi, že s každým přerušením soutěže si hráči vydechnou, povolí v koncentraci. Třeba si dají pivo, v Rusku bývá i organizovaný večírek. Pak přijde zápas a vidíte odskakující puky, občas i lajdácké chyby, soustředěnost je pryč. Zkrátka to není ono. Nicméně pro to mám pochopení. Jenom nevím, jak se na to tváří fanoušci v hale, kteří tohle netuší. Přišlo přes šestnáct tisíc lidí a ti samozřejmě čekali od první chvíle výkon. Ten byl však mizerný. A také je otázka, proč Finové vypadali jako obvykle. Možná to je jejich náturou.“
Moskva vyšla o poznání lépe. Co teď, jak udržet drajv v hráčích, kteří se okamžitě rozjeli do svých klubů, přepnou na jiný režim?
„Udržet tu energii nejde. Teď jde o to, aby Josef Jandač se svými kolegy vybral pro olympiádu co nejlepší výběr. Nezávidím mu to, je to složitější, ale na něčem se stavět určitě dá. Na Hrách s jistotou narazíme na Kanaďany, očekávám, že budou strašně silný, budou se prát, půjdou na krev. Jsou to hráči, pro které je účast na olympiádě životní šancí, další už nejspíš nikdy nedostanou. A toho se chytnou. Na ně velký pozor. V Moskvě jsme je porazili 4:1, ale dvěma góly při power play soupeře, to výsledek zkresluje. Třeba akce před Eratovým gólem do prázdné, to byl ping-pong, vyloženě cirkusové číslo, takhle se to málokdy povede. Vždycky je lepší trefy do opuštěné brány moc nepočítat. Vezměte si, že padesát devět minut hrajete v podstatě vyrovnaně a pak se na minutu odvolá gólman.“
Kde vidíte rezervy národního týmu?
„Trochu problém cítím na pozicích centrů. Byť je Holík šikovný hráč, můj názor je, že na olympiádu nepojede. Ale nikomu to nepodsouvám. Sám trenér připomíná, že v záloze je Červenka a Hanzl, ale u nich nevíte kvůli zdravotnímu stavu.“
Beci se oproti Karjale výrazně zlepšili, je to klíčová zvěst?
„Ano. Hrozně moc mě těší, že se ve velmi dobrém světle ukázal Vojta Mozík, Moskva mu sedla výborně. Přimlouval bych se, abychom na olympiádu vybírali hráče s patřičnými fyzickými parametry, na tak významný turnaj to patří. A to nejen kvůli zápasu s Kanadou. Ta akce bude mít neopakovatelný, zvláštní náboj kvůli neúčasti hráčů z NHL. A každý silný chlap, co umí hokej, se bude hodit.“
Nakousl jste, že to bude mít Josef Jandač složité s nominací, dobře. Nicméně oproti minulým olympiádám to má jednodušší v omezené možnosti výběru, hráči z Evropy jsou v nadsázce řečeno jeden jako druhý…
„To říkáte správně, mezi našimi hráči z evropských soutěží jsou rozdíly v detailech, vyloženě nuance. Z toho důvodu ti, kteří se do nominace nevejdou, se budou cítit poškozeni, protože skutečně, rozdíly jsou minimální. Tak to je. Plejádu hráčů po Evropě máme víceméně podobnou.“
Může kouč reprezentace udělat před nominací něco víc než si hrát s tužkou a papírem?
„Všude se hraje, podle mě už nikam jezdit nebude, jenom sledovat naši extraligu. Možná pojede na výzvědy k hráčům, kteří se posledního turnaje nezúčastnili. Hanzl, Červenka, Kousal a podobně. Leda ještě s někým z lídrů promluvit, aby se udržela atmosféra v mužstvu. Kteří to jsou, to bude vědět on, napadá mě snad jen Martin Erat. Důležité je vybrat si pár hráčů, na kterých to bude stát a kteří vytvoří takové klima, v němž se hned od počátku pojede naplno. Olympiáda je rychlý, krátký turnaj, musí se za to vzít okamžitě a neřešit na místě zdánlivé prkotiny, které pak všem otravují život a kvůli nimž se všechno může zkazit. Trenér uvádí, že pro roli vůdce je dobrý Erat, tak k němu přidat ještě jedno, dva, co si kabinu vezmou na starost.“
Jak na vás Martin Erat působil přes sklo obrazovky?
„Zpočátku byl trochu neviditelný, v průběhu turnaje se zlepšoval. Určitě je to hráč s největšími zkušenostmi, snad je uplatní. Martina neznám osobně, ale kouč si ho pochvaluje, tak mu věřím, že ví, co dělá. V přesilovkách je platný, zatím nám jdou, v Koreji mohou rozhodovat.“
Češi se na OH mohou poprat o medaili
Na pozicích brankářů je evidentně vyřešeno: zápasy si rozdělí dvojice Dominik Furch, Pavel Francouz. Máte k nim něco?
„Souhlasím, ti dva vypadají velmi dobře. Oba uznávám, mám je navíc rád, jsou to fajn kluci. Dominik i Pavel zachytali výborně, mám z nich vážně dobrý pocit. Navíc dobře znám trenéra brankářů Petra Jaroše, jsem si jistý, že oba dokáže v krátkém časovém úseku na olympiádu perfektně připravit.“
Roman Červenka je prověřený borec, ovšem poprvé v sezoně se předvede až na Hrách. O jaké jde riziko?
„Riziko tam určitě vězí. Ve Švýcarsku body sbírá, produktivního hráče z kvalitní soutěže potřebujeme. Švýcarská liga má značnou úroveň, je hodně bruslařská. Červenka by tam zřejmě měl být."
A co Martin Růžička? V Praze hattrickem slavně otočil duel s Finy, o víkendu už tolik vidět nebyl.
„V televizi jsem po Finsku řekl, že na posteli mu bude ležet letenka, ale ukázalo se, že zatím byla jen do Moskvy… (usmívá se) Tam už to tak skvělé nebylo. Ale Růžička je pořád jedním z mála hráčů, kteří dokážou vystřelit dobře z voleje, trefit to z první. Dovedu si živě představit, že v Koreji rozhodne nějaký zápas. Nedávno v Plzni dal za Třinec dva parádní góly, zkrátka to v něm je.“
Navíc v jeho případě po delší pauze v reprezentaci nešlo předpokládat, že se do toho obuje v každém ze tří utkání. To by asi nebylo úplně fér.
„Jasně, tomu rozumím. Růžička si v Praze zadělal na dojem, že ve stejném duchu bude pokračovat, ale to nebývá obvyklé. Nicméně jeho střelecké kvality jsou dostatečné, asi by to na nominaci stačit mělo. A pak nezbude než doufat, že to v Koreji vysype. Nicméně, něco takového jako nestálost výkonů tam trochu cítím.“
Značný potenciál v sobě skrývá Dominik Kubalík, od přírody kanonýr, ale ani on nemá nic jistého. Těžko někdo může říci, že je tutovka pro olympiádu. Opěrných bodů také není přehršel, jak to vidíte?
„Upřímně, nevím. Dominik je střelec, jen si pořád nejsem jistý, zda se naučil zvládat těžší situace a tlaky, které hokej přináší. Nejsem o tom úplně přesvědčen, je to tak na hraně. Až mi přijde, že u něj i okolo všechno musí sednout, klapnout, aby mu to pálilo. Nominaci těžko může mít jednoznačnou. Jinak musím uznat, že to má v hlavě výborně srovnané, do kamer mluví perfektně.“
Vidíte v Pchjongčchangu Čechy na medaili?
„Neúčast hráčů NHL tomu nahrává. Až se chce říci: Kdy jindy než teď? Hráči si teď zvedli sebevědomí, a když teď vidíte takové Švédy… Omlouvám se, ale nepřišli mi fit. Některé situace byly až groteskní, sráželi se, padali, nepřišlo mi, že jsou úplně v pořádku. Naše nevidím na zlato, ale do koncovky turnaje by měli promluvit, určitě mají na to porvat se o finále. A pak už je možné všechno.“
