Po dvou ranách pukem do obličeje měl vítkovický útočník Jakub Lev (27) utržené ucho a rozbitý obličej. Obrovské modřiny na stehnech po zablokovaných střelách přehlíží a vyhnul se i chřipkové epidemii, která jednu chvíli rozložila vítkovickou kabinu. Nic jej nezastavilo. Prodloužil unikátní sérii zápasů bez přerušení na číslo 364 a těší se na dnešní start čtvrtfinále Generali play off s mistrovskou Kometou (17.30). Naskočí do něj s ochrannou mřížkou. „Kluci si ze mě dělají srandu, že jsem jako Lev v kleci.“
V základní části byl Jakub Lev nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem Vítkovic. Znovu nevynechal jediný zápas, přestože dvakrát dostal pukem do obličeje. Poprvé hned na začátku sezony na tréninku, podruhé během olympijské pauzy. Lev nasadil košík a vylepšil osobní maximum na 35 bodů (19+16). Na Kometu je nažhavený.
Jak těžký soupeř vás čeká?
„Brno je pro nás výzva. Jsou velmi dobře fyzicky vybavení, zkušení, loni vyhráli titul a tým se moc nezměnil, někteří hráči jim dorostli. Pro nás to bude hodně těžké, ale zároveň do toho nejdeme jako outsideři. Máme vítěznou mentalitu a chceme Brno porazit.“
Stále máte ochrannou mřížku, ale sérii zápasů bez přerušení jste udržel. Bylo to na hraně?
„Musím zaklepat na zuby, protože letos to bylo asi nejvíc na hraně. Hned na začátku sezony jsem měl přes třicet stehů na uchu, bylo prakticky celé utržené. I teď jsem měl nehodu, na turnaji ve Švýcarsku jsem dostal do obličeje pukem, tak musím hrát s košíkem. Ale dá se to.“
Na košík už jste si zvykl?
„První dva tři tréninky jsem moc neviděl, pořád se mi tam mříže míhaly. Kluci si dělají srandu, že jsem jako Lev v kleci. Už jsem si zvykl.“
Ani po takových zraněních jste o pauze a odpočinku neuvažoval?
„Říká se: když se nedaří, odeber se k lékaři. (usmívá se) Ale toho nejsem zastáncem. Když jsem zdravý, chci hrát. Neznám hráče, kterého by bavilo jen trénovat, nebo se připravovat na zápasy a nehrát. Jsem přesně ten typ. Když můžu, jdu do toho za každou cenu.“
Absolutní rekord drží Petr Leška, v kuse hrál devět sezon a 596 zápasů. To je pořád daleko...
„To je něco jiného. Sám si říkám, že už tohle je zázrak. Kolik mám zápasů, 364? Přece jenom, hraju trošku jiný styl, než Leška. Snažím se srážet, být nepříjemný pro soupeře, takže kromě zranění kolikrát visí ve vzduchu i disciplinárka. Naštěstí to zatím byly jen tresty do konce a nic dalšího.“
Že umíte být nepříjemný, to už před rokem poznali v předkole i Vítkovičtí. Věděl jste, že z Plzně půjdete do Vítkovic, přesto jste protihráče solidně řezal. S Brnem to, předpokládám, bude stejné?
„Ano, v play off to musí být ještě o dva stupně výš než v základní části. Může to pomoct. Když si vzpomenu na Ryana Hollwega v Plzni! Rozjel se, dal dva tři hity za střídání, nabudí to lidi, celý tým, soupeři budou odhazovat puky. To chceme. Když půjde puk do rohu, tak bek musí počítat s tím, že dostane ránu. Ne, že si rozehraje, vyveze na modrou a v klidu vystřídá.“
Jak najít správnou míru a hranici? V základní části jste měli oslabení hodně.
„Koukali jsme na to, že jsme měli nejvíc přesilovek, ale i nejvíc oslabení. Musíme si na to dát pozor. Emoce držet dole a využít je ve svůj prospěch. To každý rok rozhoduje play off.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
