Žádné výmluvy, fráze. Od Jiřího Vykoukala se ničeho podobného nedočkáte. I proto je sparťanský bek jednou z nejrespektovanějších postav extraligy. Se svým týmem je nyní až na deváté příčce. Ale zbraně neskládá, věří, že bude lépe.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Pro mě je to další výzva. Dostat se znovu nahoru je velká motivace. Zvládneme to,“ vyhlašuje bojovně dvojnásobný mistr světa.
Po měsíci se dostal domů do Olomouce za rodinou. Sparťané dostali po debaklu od Liberce 0:5 den volna. Přesto Vykoukal včera odpoledne na rozhovor ochotně kývl. A problémy svého týmu popsal přesně, bez příkras a vytáček. „Nesmíme chodit kolem horké kaše,“ zdůraznil.
„Řeknu to takhle. V tabulce je čtrnáct mančaftů a každé mužstvo je na takovém místě, jaké si zaslouží. To platí i pro nás. Jsme tam, kam nás řadí naše výkony. Kdybychom předváděli lepší hokej, tak jsme na vyšších příčkách.“
Proč tedy nejste?
„Já osobně si myslím, že dáváme hodně málo gólů. V těžkých zápasech to vychází na dvě branky na utkání. V zápasech s Brnem a Kladnem jsme dohromady nastříleli 18 gólů, ale když vezmeme ostatní utkání, tak to jsou většinou dva góly. A to nestačí.“
Kde je v ofenzivě problém?
„Strávíme spoustu času v útočném pásmu. Ale stejně z toho vytěžíme jenom ty dvě branky. My totiž hrajeme téměř pořád po rozích, máme zbytečně moc nahrávek. Chybí jednoduchost.“
To se říká od začátku sezony. Proč se s tím nedaří nic dělat?
„Možná to bude znít trochu tvrdě. Ale já si myslím, že naše ega by měla spadnout trochu na zem. Musíme se víc obětovat pro tým. Máme hodně kreativních, nebál bych se říct vynikajících, útočníků. Jenže zatím bohužel nepřijali fakt, že před tu branku prostě jít musí. Ačkoliv jsou to hráči, kteří jsou spíše zvyklí rozdávat puky, tak musí být i v brankovišti a nebát se schytat ránu.“
Není tedy chyba ve složení týmu?
„To ne. Mužstvo je dobře poskládané. Než se zranil Ondra Kratěna, měli jsme vynikající tři útoky. A čtvrtý taky výborný. Chyba je jinde. Kolikrát si asi myslíme, že všechny přehrajeme nahrávkami, ale tak to v hokeji nechodí. Když občas vidím naši přesilovku, tak je to tragédie. Hrajeme po rozích, dlouho trvá, než vůbec dostaneme puk na branku. Jak říkám, nejde hrát jenom na krásu. Musí se přidat bojovnost, zarputilost.“
„My si v kabině dokážeme všechno vyříkat. Adresně. Musíme o našich chybách mluvit. Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Pořád opakujeme to samé: hráč musí před branku, žádná zbytečná rotace v rohu. Když se svým myšlením přizpůsobíme kolektivu, tak začneme dávat góly.“
A cítíte, že parta jste dobrá? Že stojíte jeden za druhým?
„Myslím, že určitě. Ve Spartě jsou samí výborní kluci. Každý ví, že hrát za ni je opravdu náročné. Z osmnácti odehraných kol jsme se po dvanácti z nich objevili u vás na titulní straně Sportu. Já jsem za to moc rád. Znám spoustu hráčů, kteří jsou teď ve svých mužstvech TOP. Ale do Sparty se báli jít. Nechtěli být pod tlakem, radši šli někam do klidu. Ale tlak tady vždycky byl a bude. Odehrál jsem tu jedenáct sezon a nikdy tomu nebylo jinak. Užívám si to, motivuje mě to.“
Tlak ovšem nevytvářejí jen média.
„Jistě. Uvědomujeme si odpovědnost k vedení, sponzorům i divákům. Všichni chtějí vidět snahu. Můžeme prohrát, ale musíme mít hráče v brance, padat do střel. To všichni ocení. A nám to pomůže. Máme jedny z nejlepších fanoušků v lize. A musíme se jim za to odvděčit tím, co předvedeme na ledě. A platí to pro každého. Když nebudou dohrávat souboje naši nejlepší hráči, tak už nikdo.“
Po minulé sezoně jste chtěl s hokejem končit. Nelitujete v této chvíli, že jste to neudělal?
„Rozhodně ne. Já si takovéto vypjaté situace užívám. Ne, že bych byl šťastný, jak na tom jsme. To ne. Ale dostat se zpátky nahoru je pro mě další velká výzva. Když budeme odvádět svou práci, zvládneme to.“
