Provokatér Kůrka: «Fakáč» tam nebyl

„Nebál jsem se. Provokace tam z mé strany trochu byly, ale vše proběhlo v rámci slušnosti,“ svěřuje se 27letý reprezentant.

A co se vlastně při utkání, v němž Kůrka skóroval a Slavia vyhrála 4:3 v prodloužení, stalo? Po gólu políbil slávistický dres a údajně ukazoval zdvižený prostředníček.

Pak ještě provokoval domácí příznivce. Ti na něj na oplátku bučeli a nadávali mu. Po utkání dokonce někteří z nich čekali před stadionem. Chtěli si vyřídit účty, a tak pořadatelé raději povolali moc zákona.

„Do autobusu jsem se nějak dostal,“ usmívá se Kůrka, který se po velkých tahanicích v říjnu nerozešel s klubem z jihu Čech v dobrém.

Utržil jste cestou nějaké šrámy?
„Všiml jsem si, že přes ty policajty mě chtěl někdo atakovat, ale já jsem to moc nevnímal. Byl jsem z toho docela překvapený, že se děly takovéhle věci. V rámci slušnosti jsem udělal gesto proti divákům, nebylo tam nic extrémního. Že by mě kvůli tomu měl někdo fyzicky napadat?“

Někteří fanoušci tvrdí, že jste při oslavě gólu vztyčil prostředníček směrem ke kotli...
„To je absolutní lež. Možná výmysl nějakého osamělého opilce, kterému se zamlžilo před očima.“

Čtěte více:
Provokatéři v extralize? Extrémem býval Duda »

Co jste tedy přesně udělal?
„Jak jsem dal branku, měl jsem hroznou radost, protože pro mě samozřejmě byl tenhle zápas speciální. Začal jsem líbat dres a pak jsem zaťal pěst na znamení radosti z gólu.“

Celý stadion vám to okamžitě vrátil. Vždy, když jste byl na ledě, ozýval se pískot...
„Já jsem taková povaha, že jsem si to užíval. Prostě jsem momentálně slávistický hráč, Slavia mě zaměstnává a já chci pro tým odvádět absolutně to nejlepší, co ve mně je. To, že jsem hrával v Budějovicích, je za mnou. Prostě jsem tam přijel jako protihráč a hotovo.“

Ještě na konci utkání jste rozbouřil halu, když jste dostal cenu za nejlepšího hráče duelu a pak provokativně zdravil domácí příznivce. Nebylo to už zbytečné?
„To už byla reakce na to, že mi začali fanoušci nadávat jen za to, že jsem políbil dres a jsem pro ně soupeř. Hlavně jsem ale chtěl na konci utkání ještě jednou ukázat radost z toho, že jsme vyhráli. Užíval jsem si vítězství.“

Na zápas jste se moc těšil. Měl jste oslavu gólu nějak připravenou dopředu?
„Neměl jsem nic připraveného. Hlavně jsem chtěl do Budvar Areny přijet vyhrát. Odjet s prohrou, to by mě hrozně moc mrzelo a těžko bych to vstřebával. Strašně jsem navíc chtěl dát gól.“

Po zápase znělo až do mixzóny horečné skandování rozzlobených fanoušků. Bál jste se jich?
„Jak říkám, spíš jsem z toho byl překvapený, že se fanoušci sebrali a v davu si chtěli vyřizovat nějaké účty fyzicky. To mi nepřipadá moc normální. Na druhou stranu se tomu asi nedá divit... Provokoval jsem, jsem prostě pro ně soupeř. Ale stejně tak oni pro mě.“

Z haly vás musela skrz dav doprovázet policie. Věděl jste, že pořadatelé zavolali ochranku?
„Kdepak. Já jsem chtěl vycházet normálně ze zimáku, ale oni mě vůbec nenechali vylézt s tím, že musím čekat na policii. Že mě prostě vyjít ven nenechají.“

Údajně jste měl připraveny kartičky a chtěl jste je rozdávat. Je to tak?
(usmívá se) „No, je to tak. Měl jsem velký štos svých kartiček v budějovickém dresu, tak jsem jim to tam chtěl rozházet na památku.“

Nemyslíte si, že tímhle už byste dovedl celou situaci do úplného extrému?
„Asi trochu jo. Ale podívejte se, tohle k hokeji patří. Samozřejmě že ta oslava po gólu byla trochu provokace, ale v tu ránu se okamžitě zvedla atmosféra zápasu. Najednou to bylo super utkání.“

Jenže budějovičtí fanoušci to chápou jako jasný útok proti nim...
„Provokace v tom trochu byla, ale udělal jsem v to v rámci slušnosti. Žádnej fakáč tam nebyl. Jen jsem chtěl ukázat, že už odvádím služby jiným a záleží mi jen na nich.“



Když se na to celé podíváte s odstupem času. Nelitujete toho, co se v neděli stalo?
„Nelituju toho. Jsem rád, že to takhle bylo a vyhráli jsme. To, co jsem udělal, bych nijak neměnil.“

Když jste se dostal po utkání konečně do autobusu, odjel jste s týmem. Ale ne do Prahy, je to tak?
„Nechal jsem se vysadit kousek od haly a šel jsem normálně v Budějovicích do města na večeři.“

To jste se nebál?
„Byla neděle a město bylo prázdné. Večeřel jsem kousek od náměstí a nikde jsem nikoho nepotkal. Po večeři jsem šel pěšky na hotel, kde jsem přespal a do Prahy jsem jel až druhý den.“

Stejně je to zvláštní. V Budějovicích jste byl u fanoušků dlouho oblíbený. Spory jste měl hlavně s vedením, které vás dokonce přeřadilo do první ligy. Proč jste gesto „neposlal“ do klubové lóže?
„Já tohle moc neřeším. Ke mně se prostě budějovický klub nezachoval úplně ideálně a tak to pořád cítím. Dal jsem gól ve třetí třetině a to jsme zrovna hráli proti kotli a klubové sedačky jsou na opačné straně zimáku... Navíc jsem za ty dva roky, co jsem tam byl, zaznamenal problémy i s fanoušky. Přečetl jsem si a doslechl se několik špatných názorů na mě a to se mi nelíbilo. I přesto jsem se ale snažil po celou dobu působení v Budějovicích na ledě odvádět maximum.“



Počkejte, na konci minulé sezony jste řekl, že už nechcete v klubu působit...
„Kdy přesně jsem to řekl?“

V play out jste se nechal slyšet, „že vás to tam nebaví...“
„A komu dělá radost, že hraje play out? Každý hráč má motivaci hrát co nejvýš, to je snad jasné. To nemůže nikdo nikomu zazlívat.“

Moc profesionální to nebylo. Nebo si myslíte opak?
„Třeba bych teď volil slova jinak, ale byl jsem z minulé sezony hodně znechucený. Ale to už nemá cenu řešit. Teď jsem slávista a bojuju za tenhle tým. Mně je jedno, odkud pocházím. Já koukám na to, kdo mě zaměstnává a pro ten klub odvádím maximum. Mně přijde, že si v Budějovicích pořád většina lidí hraje na nějaké klubisty a patrioty. V dnešní době to takhle v hokeji prostě nefunguje, nemůžu si pomoct.“

Jak to myslíte?
„Podívejte se na NHL. Vždyť ta by tím pádem vůbec nemohla fungovat, když ve všech klubech máte takové množství cizinců. Dneska mě platí Slavie, ta chce moje služby a mou profesionální povinností je odvádět co nejlepší služby jí. Já jsem jí vděčný za to, že o mě má zájem. Pro ně bych teď potil na ledě krev. A jestli to bude příští rok někdo jiný, tak bude, to je prostě sport. Stejně tak to bylo a je v souvislosti s Budějovicemi.“

Když jste z jihu Čech v říjnu odcházel, doprovázela vás pověst rebela, ale vy jste se tomu bránil. Má to po nedělním excesu ještě cenu?
„Asi trochu rebel jsem, ale není to tak hrozný.“

Tak řekněme provokatér?
„Spíš občas to. Ale jak říkám, bez takovýchhle věcí by byl hokej strašná nuda. Pokud se provokuje slušně, tak to občas neuškodí. Na druhou stranu neuznávám provokace přímo ve hře, jako že někoho pořád sekáte nebo sprostě nadáváte soupeřům. Možná jsem trochu provokatér, ale nejsem záludný na ledě, to fakt ne. Pořád je třeba jednat v určitých mezích slušnosti.“

OČIMA FANOUŠKŮ

„Kůrka je opravdu chudák. Tohle si mohl odpustit, fanoušci mu nikdy nic neudělali.“ (Save) „Kůrka se předvedl. Zase všichni vědí, že je prase.“ (Motorfans) „Chtěl bych dodatečně poděkovat vedení HC Mountfi eld, že nás zbavilo arogantního a nevychovanýho spratka, který shodou okolností hraje slušně hokej a jmenuje se Tomáš Kůrka.“ (slavatrebon) „Kůrka je možná dobrý hokejista, ale jako člověk je to magor a přirovnávám ho k Dudovi.“ (motorak01) „Já bych napsal, předsedo, asi takto: Soudruh Kůrka je magor a jako takový by měl pracovat pod dohledem zkušeného pracovníka.“ (Husky 65) „Moje přání pro vás, pane Kůrko, je co nejméně hokejové radosti, co nejvíce zranění a co nejméně peněz.“ (macháček) Zdroj: diskusní fórum webu www.hokejcb.cz