Otce na střídačce potěšil mladík Vlach. Růžička nájezd nedal
Tátové v roli trenérů urgentně potřebovali právě ten bod, o kterém rozhodovali jejich synové na ledě. Roman Vlach za Zlín a Vladimír Růžička za Slavii zkoušeli svoje štěstí v nájezdech na konci zápasu Zlín - Slavia, předehrávky 27. kola hokejové extraligy, a za stavu 3:3 se snažili vydolovat vítězný gól.
Úspěšný nebyl ani jeden střelec, přesto si zasloužil výrazně víc chvály Vlach. Tátu potěšil dvěma góly hned na úvod zápasu, čímž položil základ ke konečné remíze. A navíc Zlín po proměněném nájezdu Petra Lešky vyhrál 4:3.
„Já to nevnímám tak, že jsem pomohl tátovi. Pomohl jsem hlavně našemu týmu. Jako mančaft jsme potřetí za sebou vyhráli, což je moc dobře bez ohledu na rodinnou vazbu. A věřím, že mladý Růžička to bere úplně stejně,“ povídal Vlach.
Odhad měl naprosto přesný, protože Růžička junior už dřív přiznal, že doma se o hokeji o otcem baví minimálně. Že je lepší mít doma klid...
„Rozhodně s tátou neprobíráme, kolik mám bodů. Slavii řešíme obecně, ale spíš po trénincích. Doma už to necháváme být,“ řekl v nedávném rozhovoru pro www.isport.cz.
Alespoň na střídmou pochvalu se mohl těšit Vlach, především díky dvougólové produkci. Obě trefy padly po rychlých akcích, přečíslení a vyšachování gólmana. Přitom Vlach dal v letošní sezoně jenom jednu branku.
„Chválit se bude ale jen do půlnoci, pak je zas nový den. Navíc, pár chyb tam bylo. O těch si taky něco poslechnu,“ tušil útočník.
Otázkou bylo, proč Zlínu elán a dravost nevydržely a zápas místo jeho pohodlné výhry skončil až dramatem.
„Možná jsme se nechali strhnout tím, že vedeme o dva góly. Konec jsme nezvládli a odehráli jsme ho špatně,“ přiznal Vlach. „My jsme si říkali, že musíme hrát jako na začátku. Bohužel jsme od toho ustoupili a úplně zbytečně jsme zalezli. Přitom jsme nemuseli.“
Na památku na ono „zalezení“ zůstala ve dveřích zlínské šatny díra, kterou tam někdo z rozladěných hráčů udělal. A dveře se musely ještě večer vysazovat z pantů...
Sváteční střelec Vlach útočil během nájezdů dokonce na hattrick. Kdyby dal, počítala se mu vítězná trefa.
„Nad tím jsem nepřemýšlel, hlavně jsem chtěl dát gól. Jel jsem už třikrát a potřetí jsem nedal, bohužel. Po takovém průběhu zápasu jsem si věřil, byl jsem dotázán, zda pojedu, na což jsem řekl, že ano. Bohužel mi to ujelo. Gólman se rozplácnul, stačilo ho přehodit, což stačilo už vícekrát. Naštěstí to kluci po mně zachránili,“ poděkoval na dálku Leškovi a taky Michalu Důrasovi, dalšímu úspěšnému exekutorovi.
