Odvolaný Kučera: Co se upeče v kabině, to tam musí zůstat
ROZHOVOR | V Litvínově působil třetí sezonu, podruhé za tu dobu jako hlavní trenér. Jiří Kučera povýšil naposledy v listopadu, kdy střídal odvolaného Vladimíra Kýhose. Po další sérii nezdarů padla sekera i na jeho krk. „Měli jsme dávat víc gólů,“ shrnuje plzeňský rodák příčiny pádu, který ho připravil o místo.
Rozloučil se smířlivě. Neradostně, ale bez hořkosti, přestože právě kvůli práci u krušnohorského týmu přišel o účast na juniorském šampionátu.
Jste už druhým propuštěným koučem Litvínova v této sezoně. Dalo se vaše odvolání čekat, nebo vás spíš zaskočilo?
„Nebyly výsledky, tak se udělala změna. Nebodovali jsme ani v zápasech, kdy jsme nehráli špatně a soupeře přestříleli.“
Co bylo špatně?
„Po mém nástupu jsme ještě udělali bodovou šňůru, všechno začalo porážkou v Kladně. V té době se rozpadla první lajna, která obstarávala většinu našich gólů. Zranil se Lukeš, jenž byl čtvrtý, pátý v produktivitě extraligy, podobně jako Viktor Hübl. K tomu dostal trest Martin Ručinský, takže i druhá řada se rozklížila, nakonec vypadl i Hübl. Přestali jsme dávat góly, ale nechci se vymlouvat.“
Jste hodně zklamaný?
„Mrzí mě to i kvůli klukům. Byli frustrovaní, že se nevedlo, šance tam byly, ale ty góly nepřišly. Prohráli jsme na nájezdy klíčový zápas s Mladou Boleslaví, přitom jsme měli jedenáct přesilovek. Tak to někdy prostě je, to je hokej.“
Před rokem na tom byl tým dlouho podobně, jenže pak ho nastartoval příchod brankáře Martina Volkeho, který měl neskutečnou formu. Někdo podobný vám tentokrát nechyběl?
„Hráčům nemůžu upřít nic. Snažili se, byli zklamaní, že se nedaří. Padla na ně taková deka, že nebyli schopni trefit prázdnou bránu nebo zavést puk. Jen se ho zbavovali.“
Trenéři se v Litvínově střídají dost pravidelně. Není chyba i někde jinde?
„Co se upeče v kabině, jak hráčské, tak trenérské, to by mělo zůstat dole. A toho se držím, ať to pro mě dopadlo, jak chce. Něco si myslet můžu, ale do médií nic pouštět nebudu.“
Jak tedy budete na Litvínov vzpomínat?
„Každá štace je zkušenost. Nehráli jsme špatné zápasy, jen jsme nedávali góly. Nechci ale mluvit o žádných kdyby.“
Krátce před juniorským mistrovstvím světa jste se ovšem vzdal funkce asistenta u reprezentace dvacetiletých, protože jste v Litvínově povýšil na hlavního kouče. Měsíc po turnaji tam už trenérem nejste. Mrzí vás teď o to víc, že jste o šampionát přišel?
„Ale nemůžete chtít taky všechno... Já jsem ke svému rozhodnutí měl důvody. Z toho, jak to dopadlo, šťastný samozřejmě nejsem. Ale prostě jsme měli získat víc bodů, což se nepovedlo. Teď je to ještě hrozně čerstvé, nemám potuchy, co dál. Jsem doma, uvidíme.“
