Bernat přišel o nohu, ale už zase maká: Chci žít naplno. A zabruslit si
Před půl rokem si Roman Bernat prožil nejhorší chvíli v životě. Když mu po probuzení z umělého spánku došlo, že přišel o pravou nohu, obrečel to. „Dlouho jsem z toho nemohl ani spát,“ přiznává v otevřeném rozhovoru pro web Českých Budějovic mladý hokejista, kterému nehoda s náklaďákem na letním soustředění převrátila život naruby. Ale teď už chodí s protézou a plánuje, že by se chtěl co nejdříve postavit na brusle.
Na tuhle vyjížďku na kolech asi nikdo z českobudějovických hokejistů jen tak nezapomene. Na úzké silničce poblíž Hluboké nad Vltavou se jim v protisměru vynořil náklaďák a Roman Bernat měl tu smůlu, že skončil pod ním.
„Do toho úseku je zákaz vjezdu aut nad 3,5 tuny, takže nevím, co tam dělal a z informací, co mám, vím, že neměl ani nějaké zvláštní povolení,“ vykládal nyní už devatenáctiletý mladík v rozhovoru pro budějovický web.
Nohu mi to nevrátí
„Ale je zbytečné se k tomu vracet, nohu už mi to nevrátí. Jen mě mrzí, že mě nijak nekontaktoval jak řidič, tak ani nikdo z města Hluboká nad Vltavou, kterému auto patřilo,“ lituje Bernat.
Když se po čtrnácti dnech v umělém spánku probouzel, uslyšel od lékařů krutou větu: Přišel jste o pravou nohu. „Když mi to docvaklo, tak to byla asi nejhorší chvíle v mém životě,“ popisuje své tehdejší pocity.
„Ale když mi pak lékaři řekli, že to bylo buď noha, nebo život, tak jsem byl rád, že vůbec žiju,“ dodává. A odvaha a chuť do života mu naštěstí zůstaly.
„Psycholog za mnou chodil, ale v první řadě jsem si to musel srovnat v hlavě sám a nějak se s tím smířit,“ říká pro hokejcb.cz Bernat, který na sobě momentálně maká ve specializovaném rehabilitačním centru Malvazinky.
Zpátky na brusle
„Mám tady skvělou paní fyzioterapeutku, která se o mě stará a vymýšlí mi program. V plánu je například bazén, vířivka, masáže, posilovna a hlavně nácvik chůze s protézou. V budoucnu mi slíbila, že mě postaví i na brusle, ale myslím, že na to je ještě dost času,“ usmívá se.
Jako vrcholový hokejista má prý lehkou výhodu v tom, že je zvyklý na každodenní dřinu.
„Je to náročné hlavně po psychické stránce, chtít a nevzdávat to, ale to musím překonat, protože bych chtěl co nejdřív zahodit berle a přiblížit se k normálnímu životu,“ říká odhodlaně Roman Bernat, který by chtěl aspoň částečně zůstat u hokeje, třeba si udělat trenérskou licenci.
„Teď už jsem začal pomáhat trénovat mládež v Soběslavi a až na pár výjimek se mi to líbí. Jinak můj velký sen je postavit se jednou v budoucnu na brusle a zkusit se svézt na ledě, pokud to bude možné,“ přeje si a dodává:
„Změnil se mi od základů můj život, z toho nejhoršího jsem se snad už dostal a tak si musím najít nějaký nový způsob života. Co taky můžu říct s jistotou je, že jsem rád, že žiju a budu dál žít život naplno.“
