Nesplašili jsme se, to nám pomohlo, věděl plzeňský Jeřábek
Jeho branka přesně ukázala, v čem byla Plzeň tentokrát lepší. Jednoduchá akce, nastěhovaný hráč před brankou, rána přímo na cíl. Jakub Jeřábek, mladý bek Indiánů, po ní zaklekl a pumpoval rukama. Měl důvod, tahle bomba byla nakonec vítězná a domácí po výhře 5:2 srovnali finále se Zlínem na 2:2.
A vůbec, co to bujaré oslavné gesto? „Euforie! Gólů moc nedávám, a když mi to tam takhle spadlo, měl jsem obrovskou radost,“ culil se 21letý obránce, pro něhož šlo o premiérový zásah v extraligovém play off… „Náš hráč stál před bránou, přišla od nás četná střelba, v tom byl oproti sobotě největší rozdíl,“ potvrdil Jeřábek poté, co v první domácí bitvě se Zlínem Plzeň padla 0:3.
V neděli už předvedla daleko větší zaujetí, chuť uspět. A taky fakt, že umí zabrat. I když jako první inkasovala, její tým se do toho ještě opřel. „Bylo důležité, že jsme hráli pořád stejně, nesplašili jsme se a pak nám pomohly i slepené branky, třeba ta Stráčova šťastná. Přidali jsme i na důrazu,“ věděl Jeřábek.
Všechno vyústilo v pět gólů. „Při tom mém odvedl výbornou práci hlavě Kašpy,“ pokýval autor rozdílové trefy a na mysli měl Pavla Kašpaříka, který dokonale zaclonil výhled brankáře Sedláčka i u Vlasákova navýšení.
„Obě situace byly sehrané výborně celou lajnou, nekonkretizoval bych to jen na mě. Oba kluci to parádně trefili, stát před brankou je jen moje práce, takhle můžu týmu pomoct,“ líčil sám Kašpařík, který hraje už své páté finále a chce čtvrtý titul.
„Tohle je zkrátka jen cesta mého hokeje, kterou můžu mančaftu něco dát. Tentokrát se to podařilo. Jo, před brankou to bolí, to se ví, nějakou ránu jsem samozřejmě schytal, ale to neřeším. Když se vyhraje, všechno bolí míň. Já tam příští zápas budu zas…“
