Litvínovský veterán Ručinský burcuje: Je čas se sebrat!
Poslední místo, jediná výhra za tři body. Hokejový Litvínov strádá a veterán Martin Ručinský burcuje: „Je třeba s tím něco udělat! Než bude pozdě...“ Právě 42letý matador ví, že je třeba zabrat. A nejlépe už dnes v zápase proti Vítkovicím. „Je třeba jeden zápas ukopat, ubojovat. A snad nás to nakopne,“ věří litvínovský útočník.
V Kladně jste v pátek hráli dobře až poslední dvacetiminutovku, stáhli jste dvougólové manko, ale nakonec jste přesto prohráli 2:3...
„Dvě třetiny jsme hráli zakřiknutě. Už je to v této sezoně obehraná písnička, není možné takhle hrát. Musíme najít cestu k tomu, abychom hráli všechny tři třetiny. Kdybychom hráli jako tu poslední v Kladně, tak jsme odvezli nějaké body. Ale není možné hrát až v době, kdy to hoří. To je pozdě. V dnešním hokeji to nejde.“
Pokud byste měl shrnout, proč se v této sezoně váš tým tak trápí?
„Nevím... Kdybych znal odpověď, nějak to řešíme. Nedáváme góly, to nás sráží nejvíce. Navíc góly dostáváme, takže těžko můžeme na jeden dva vyhrát, to bychom museli být výborní v obraně. Což momentálně také nejsme. Těžko budeme tedy za aktuální situace vyhrávat. Musíme se sebrat, změnit hru. A trochu začít hrát. Jinak toho moc nevyhrajeme...“
Jste poslední, což musí být mimořádně nepříjemné hlavně pro vás. Na sklonku kariéry se takhle plácat dole...
„Není to příjemné pro nikoho. Je jedno, jestli je někdo mladý nebo starý. Nikdo nechce být dole. Asi si momentálně, bohužel, zasloužíme to místo, kde jsme. Nehrajeme dobře. Hlavně nepředvádíme tu hru, kterou jsme hráli minulou sezonu. Musíme se rychle sebrat, protože se taky může stát, že nám ujede vlak a bude se těžko dohánět.“
Minulý ročník vám vyšel, dostali jste až do čtvrtfinále. Nemohlo dolehnout uspokojení s tím, že to půjde samo?
„Ne, to si nemyslím. Už se mi ale zdá, že se to s námi vleče z přípravy, už v ní jsme nehráli dobře. Nejde o výsledek, ale o předvedenou hru. A nějak se to táhne dál. V těchto momentech je důležité, aby se tým nesesypal, naopak se musíme semknout. Musíme nějaký zápas ubojovat, jakýmkoliv způsobem vyhrát. A třeba se nakopneme.“
Je to tak, že čím jste starší, tím porážky více nesnášíte?
„Nikdy jsem nechtěl prohrávat, je jasné, že bych chtěl, abychom hráli v jiných vodách. To je ale prostě sport. Momentálně si nezasloužíme hrát jinde. Musíme se dát do kupy, máme zkušené hráče, takže ti musí jít do přední linie. Těžko můžeme spoléhat na to, že nás mladí kluci budou dostávat z nějaké krize. Potřebujeme ukopat nějaký zápas.“
Nepřepadla vás během startu sezony myšlenka, jestli to máte ještě zapotřebí?
„Říkal jsem, že pokud budu zdravý a aspoň nějakou výkonnost budu mít, chci pomoct. Nechci překážet a plácat se. Jsem tady, abych Litvínovu pomohl a něco mu vrátil. Hokej mě baví, trénovat také. Motivaci mám, bez ní by to nešlo. Jsem tady, jsem jeden z členů mužstva. Společně jsme se do toho dostali, společně se z toho musíme dostat.“
