Zeptejte se v klubech z české části extraligové mapy, koho baví trmácení k utkáním do Třince. Málokoho. Je to dálava. Na jednu kladnou odpověď přesto narazíte. V Liberci. Na podzim neprojeli šestnáct set kilometrů zbytečně. Ze dvou zápasů brali všech šest bodů. „Co je za tím? Asi ten čerstvý vzduch,“ usmívá se Petr Nedvěd, kapitán Bílých Tygrů.
Zrovna on v úterý sehrál jednu z hlavních rolí. K výhře 4:1 pomohl Petr Nedvěd dvěma góly, vedle toho umravňoval namíchnutého parťáka Jana Výtiska, s nímž měla dost práce obsluha na trestné lavici. A tak ho lídr týmu z dočasné vazby vytáhl za dres, odklidil i třinecký personál a robustního vousáče odtáhl do bezpečí kabiny. „Ve středu už byl Honza klidnější, po ledě jsem ho znovu netahal,“ připojil Nedvěd v dobrém rozmaru.
Vaše vyzvednutí spoluhráče na trestné lavici bylo na místě. V opačném případě to mohlo dopadnout hodně divoce…
„Právě proto jsem si pro něj zajel. Nechtěl jsem, aby si nějakou zbytečnou akcí vysloužil distanc, byla tam strkanice i s pořadateli, chtělo to zasáhnout. Honza teď patří k našim lepším hráčům a nejlepším bekům, jeho bojovné srdce potřebujeme na ledě. Jasně, ta rozmíška s Rákosem byla na místě, ale pak už bylo potřeba hodit zpátečku.“
Do potyčky Výtiska s Rákosem jste se přimíchal i vy. Vadilo vám, že si to třinecký útočník nechce rozdat s Výtiskem na férovku?
„Tak o něm je známo, že se nikdy nechce prát. Jeho role je jiná, snaží se soupeři dostat pod kůži, hraje ji dobře. Možná by se i pral, ale pak by proti němu musel stát někdo jinej než náš Honza.“
Ze záběrů se dalo odhadovat, že jste Rákose ponoukal k pěstní vložce s Výtiskem, bylo to tak?
„Jen jsem mu říkal, že když má na to dohrát protihráče po odpískání, tak ať se postaví čelem i k naší odvetě. Podle mě je Rákos dobrej hokejista, jen musí počítat s tím, že za ty svoje zákroky a jiný věci občas něco schytá. A ne, že najednou udělá: Já nic, já muzikant a auf wiedersehen, hoši…“
Zrovna takhle rozšafně se vaše mužstvo mohlo loučit s Třincem. Jak to, že zrovna tam vám to sedí?
„To netuším, ale vypadá to, že kdybychom hráli jenom s Třincem, byli bychom v lize první. Asi ten čerstvý vzduch, nebo co…“ (usmívá se)
Váš Liberec vede podivnou sezonu, jednou zazáří, pak dvakrát selže. Umíte nebezpečně často ztratit vyhraná utkání. Proč ta houpačka?
„Je to tak, jak říkáte. Všichni jsme si malovali, že se budeme pohybovat v klidnějších vodách, na druhou stranu k sobě musíme být upřímní. Není možné si myslet, že po sezoně, na jejímž konci jsme byli jednou nohou v první lize, se stane zázrak a my budeme hrát špičku ligy. Klub sice výrazně posílil, přišli noví a dobří hráči, ale ta náprava si vyžádá víc času než jenom jeden další ročník. Ještě bude trvat, než se Liberec dostane zpátky tam, kde se dřív pohyboval.“
Jinak řečeno, až se Tygři vrátí mezi elitu, vy u toho nebudete, neboť hrajete poslední sezonu.
„No, to nebudu. Na ledě určitě ne. Uvidím po sezoně, jaké budou moje další kroky. Teď je brzy to rozebírat.“
S Libercem se stále motáte plus minus kolem desáté příčky. Věříte, že to v druhé půlce ročníku nakopnete a posunete se výš?
„Oproti minulé sezoně vnímám rozdíl v tom, že síla a kvalita v našem týmu je. Jednoznačně. Zvládneme porazit silný mančafty. Bohužel, v tabulce a počtem bodů jsme na tom podobně jako před rokem, což je alarmující. Ale potenciál v týmu evidentně je, o tom žádná. Jen jde o to najít způsob, jak to všechno vytáhnout ven. A to je otázka, jestli ho najdeme.“
To já si říkám něco podobného před každou tvorbou sestavy do Fantasy extraligy. Když vás nasadím, většinou nebodujete, v opačném případě se rozšoupnete. Co mi poradíte před dnešním zápasem s Plzní?
„Radím vám dobře, dejte mě tam! Klidně jako kapitána, čili krát tři! (směje se) Vtrhnu na led, rozjedu se a zastavím se až v Boleslavi na dálnici. A tam to budu mít taky za tři body…“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
