Kdo vlastně Výtiska vyprovokoval? Rákos, nebo Nedvěd?
Ať už má třinecký útočník Daniel Rákos hokejovou pověst jakoukoliv, tentokrát spadnul do drápů běsnícího libereckého tygra Jana Výtiska takřka nevinně. Ano, Rákos chvíli po odpískání dohrál libereckého obránce Tomáše Voráčka. Žádná záludná zákeřnost, která by hrozila zraněním, to ovšem nebyla. Takových zákroků jsou během zápasů desítky.
Výtiskova reakce byla v první chvíli také pochopitelná. A správná. Musel dát Rákosovi najevo, že takhle tedy ne! Tohle si k jeho spoluhráčům dovolovat nesmí.
Až do této chvíle klasika, nic zvláštního. Proč pak tedy přišlo Výtiskovo zatmění a blikanec, jak po zápase sám své běsnění komentoval? Čím jej Rákos tak vyprovokoval? Jen svou pověstí? Tím, že sice hrává ostře, že umí zajet pod kůži, ale sám se pak do bitky nepustí? Tím, že místo zahozených rukavic přijde provokativní úsměv?
Může být. V kotli emocí, v který se hokejové arény často přeměňují, je to slušná roznětka. Často klíčová. Ovšem ruku na srdce (a oči na video). Zápalnou šňůru k vousatému dynamitu tentokrát kromě Rákose přiložil také liberecký kapitán Petr Nedvěd.
Čím? Místo uklidnění situace, ke kterému by stačilo jediné slovo hokejové legendy, odtrhnul rozhodčího od pošťuchující dvojice. A odvracejícímu Rákosovi jasně ukazoval, že se má do rvačky také pustit.
Teprve pak se Výtisk, vyhlášený dobrák a pohodář, opravdu rozjel. S takovou vervou, že i samotný Nedvěd měl na trestné lavici co dělat, aby napruženého spoluhráče uklidnil a doslova odvlekl do šatny.
A obviňovat Rákose ze zbabělosti? Za to, že nechtěl jít do pěstního souboje s Výtiskem? Upřímně - kdo by chtěl? Když se ve stejném zápase ohnal třinecký Václav „Hulk“ Varaďa po brankáři Marku Schwarzovi, také jsem si nevšimnul, že by se k Varaďovi hromadně sjížděli mstitelé bažící po pěstní výměně.
