Hokeji vždycky dával všechno. Celé srdce. Proto pro něj bylo tak emotivní říct: Je po všem. Čtyřicetiletý slávistický útočník Tomáš Vlasák, trojnásobný mistr světa, včera se slzami v očích oznámil konec kariéry. „Hrozně mě mrzí, že je to zrovna takhle. Ale nadešel můj čas,“ uvedl veterán, jenž neodvrátil slávistický sestup do první ligy.
Když mluvil, několikrát se musel odmlčet. Polknout. Otřít si oči. „Když člověk má hokej rád, tak ho to zasáhne,“ přiznal, že není jednoduché po tolika letech hokeji zamávat. Verdikt oznámil po včerejším vítězství 3:2 v nastavení nad Českými Budějovicemi.
Baráž Slavia nezvládla. Vnímal jste, že o to těžší to pro vás bylo?
„Nechtěl jsem končit takhle, ale bohužel, stalo se. Je to sport, i když mě to hrozně mrzí. A mrzet mě to bude napořád. Ale cítím, že se můj čas nachýlil.“
Rozhodl byste se stejně i v případě záchrany v extralize?
„Ano, vnitřně už jsem byl rozhodnutý kolem ledna. Vždycky si to dobře promyslím, nemám rád, když někdo skončí, potom zase ne. Takže tohle je definitivní.“
O sestupu se rozhodlo už v pátek v Chomutově. Jak se ten smutek za dva dny rozležel?
„Měl jsem nějakou zodpovědnost za mužstvo, o to víc mě mrzí, jak to dopadlo. Ale zase musím říct, že celkově se sezona vyvíjela špatně. I tak mužstvo nesmírně bojovalo, držel nás Domino (gólman
Dominik Furch
). Bohužel to nevyšlo, ale musíme se s tím smířit. Doufám, že Slavia bude co nejrychleji zpátky.“
Žádná legrace to ale nebude.
„To ne, viděli jsme to na případu Kladna. Šlo dolů, a potom se nedostalo v první lize ani přes první kolo play off . Teď tady bude asi sice chvíli vakuum, ale věřím, že se dá dohromady parta lidí, která Slavii padnout nenechá a co nejdříve ji vrátí nahoru.“
Nebráníte se slzám, čekal jste, že to bude tak emotivní moment?
„Jsou v tom emoce, kariéra trvala nějakých 23 let, od pěti let jsem byl na ledě. Když člověk má něco rád, tak ho to zasáhne. A mě to tedy zasáhlo. Až jsem to nečekal, ale hokej prostě miluju. Jenže je konec. Nedá se nic dělat.“
Neříkal jste si, že byste se ještě pokusil se Slavií dostat zpátky a konec odložit?
„Dával jsem si plusy a minusy, které nakonec převážily. Už bych se spíše trápil, než abych měl z hokeje radost. Tělo je unavené, za poslední tři roky jsem měl dost úrazů kolena, do toho operaci stehna, problémy s plotýnkou. Prostě už nadešel můj čas.“
Celkově ale můžete být s kariérou spokojený, ne?
„To jo, vždycky jsem se snažil dělat maximum. Myslím si, že to nebylo špatné celkově. Jsem vděčný, že dlouho zdraví drželo, hlavně bych chtěl poděkovat rodičům, kteří mě v mládí hrozně podporovali. No, a pochopitelně potom rodině a dětem. Děkuju všem. Ale už to končí.“
Platí, že chcete zůstat u hokeje?
„Rád bych. Dělám ho celý život, myslím si, že mu trochu rozumím.“
Končí se vám s lehčím srdcem poté, co jste před dvěma lety získal s Plzní vytoužený extraligový titul?
„Kdybych ho nevyhrál, bylo by to těžší. Jsem za něj strašně rád, i když byl jediný. Někomu se to poštěstí víckrát, třeba Krtkovi (
Ondřeji Kratěnovi
) osmkrát. Ale i za ten jeden pocit, kdy se to podařilo, jsem byl rád. Stál za to.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
