Na návrat na led se chystal už před týdnem, směřoval ho k nedělnímu utkání proti Plzni. Souhra okolností (a zranění z tréninku jeden den před comebackem) tomu ale chtěla, že útočník Petr Ton odehrál první celý extraligový zápas v sezoně až včera. S celoobličejovým krytem byl u toho, kdy jeho Kometa podlehla za Lužánkami Spartě 2:4. Zpětně se rozpovídal i o tom, jak svoje poslední zdravotní patálie vnímal.
Obličej mu hrál barvami, to bylo vidět i pod dvojitým štítem. Před očima běžný ochranný štítek, na spodní polovinu tváře speciální kryt – tak vyrazil Petr Ton na Spartu. Jako válečník. Plný odhodlání i modřin jako památky na nešťastný zápas spoluhráčovou holí z tréninku.
„Viděl jsem takový kryt na obličej u Martina Straky. Měl jsem to sám pro sebe takhle připravené vloni na play off poté, co mi vloni Štich na Slavii vyrazil v 51. kole dva přední zuby. Tomáš Malec (obránce Komety) s tím taky play off hrál. Je to vzdušnější a zároveň pevnější než celistvý kryt,“ popsal ochranu obličeje Ton.

Zklamání, které jím prostupovalo po porážce s jeho bývalým klubem, bylo jen jedno z řady, jimž musí v sezoně čelit. Dvě operace ruky, dlouhé léčení, snaha o návrat. A když se to mělo minulý víkend povést, přišlo zranění; tentokrát v obličeji.
„Zklamání bylo velké. I na mé náladě se odrazilo. V noci se o tom člověku zdá, uvažuje, co dělá špatně, že trénuje jako magor, aby mohl pomoct týmu, a pořád to nejde,“ přiznal 42letý střelec.
Bezprostředně po zranění o svém zdravotním stavu mluvit nechtěl. Jeden steh, s nímž se vrátil do téhož tréninku, v němž ho brněnský zadák Tomáš Dujsík trefil, to ale nevyřešil.

„Samozřejmě je to vážnější. Nechci říkat, co to je, abych nebrečel, ale každý ví, že kdyby na to stačil jeden steh, asi ten kryt přes celý obličej nemám,“ konstatoval Ton. „Člověk na hřiště chtěl, ale zápasový rytmus se tréninkem nahradit nedá. O zápase chci říct, že porážka mě mrzí, ale já z toho večera špatný pocit nemám. Byla to fantastická akce, skvělí lidi, sice jsme nezvládli urvat body, ale těch zápasů je do konce základní části ještě dost. Věřím, že v nich týmu pomůžu víc.“
O další své komplikaci si s mladým spoluhráčem promluvil. „Přišel sám. Kluk z toho byl taky špatný… Co mu mám na to říct? Bylo to v nácviku přesilovky, úplně zbytečná situace. Nacvičujeme přesilovku a stane se tohle. Pár jmen schytal, nebudu to zastírat, štvalo mě to. Jsem aspoň rád, že mě to nezastavilo,“ pravil odhodlaně.

