Růžička chytal po 104 dnech extraligu: Nevyhráli jsme, nemám dobrý pocit
Chytal v prvním kole v Třinci a od té doby ani zápas. Martin Růžička léčil koleno a do branky Pardubic se postavil až po 104 dnech. Nebyl to šťastný návrat. „Těžko se mi ten zápas hodnotí. Pauza byla opravdu hodně dlouhá. Asi to nebylo úplně takové, jak bych si představoval,“ říkal po porážce 1:5 v Hradci. Inkasoval čtyřikrát, poslední gól padl do prázdné brány.
Jak těžké bylo jít do extraligové branky po 104 dnech?
„Kdyby se vyhrálo, asi bych to hodnotil jinak. Takhle z toho nemám dobrý pocit.“
Odkdy jste věděl, že budete chytat?
„Už delší dobu. Ondra Kacetl se vrátil zpátky do Hradce, trenéři mi to už říkali, abych se připravil, že proti Mountfieldu půjdu do branky já.“
Pardubicím se nedaří, derby... Nebylo těžké se nachystat po takové době?
„Bylo. Vloni mě navíc potkalo něco podobného v Boleslavi a teď se to zopakovalo. Zase přišlo zranění a zase mi to vystavilo stopku. Jediné pozitivum je, že všechno je v teď v pořádku, cítím se v pohodě, koleno drží.“
Zranění vám každý rok kradou zápasy, ničí kariéru. Bolí se s tím pořád dokola vyrovnávat?
„Je to nepříjemný, hlavně pro hlavu. Každý návrat je hrozně těžký. Baví mě na sportu jedna věc, výhry. A když nejsou, jsou návraty o hodně těžší.“
Dalo se něco dělat s góly ze začátku druhé třetiny, kterými Hradec otočil na 2:1?
„To je složitý. Každý gól se dá chytit, každá střela pustit. Bohužel mi to tam padlo. Teď musím z hlavy tohle všechno dostat, užít si Vánoce a připravit se na další zápasy.“
Vybavíte si druhý inkasovaný gól, kdy jste byl dlouho na břiše a Hradec dorazil do odkryté branky? Neviděl jste?
„Neviděl, bohužel jsem neviděl, kde je puk. Ale to je moje záležitost, musím si ho najít, takový je hokej, podobných situací je tam spousta.“
