Výborný o bídě Sparty: Nespí se mi dobře, fanoušci mají na naštvání právo

Na přípravu měli celý týden. Hráče čekal den volna, pak pohovory s trenéry. Na Pardubice se Sparta připravila nejdůkladněji, jak to šlo. Výsledek? Chyby v rozehrávce, laciné ztráty puku, nedůraz před oběma brankami. A zasloužená prohra se sebevědomím oplývajícími Pardubicemi. „Prakticky pořád se říká, že tady hráčům chybí sebevědomí, že je to v hlavách. Já tomu nevěřím,“ kroutil hlavou šéf sparťanské střídačky František Výborný.

Prohráli jste potřetí v řadě, navíc znovu s přímým konkurentem v tabulce. Ve výpočtech je tohle asi velká ztráta, že?
„Hráli jsme o šest bodů. Stejně jako minule s Chomutovem. A opět jsme to nezvládli. Byla tam snaha, ale bohužel před branku soupeře jsme nechodili dostatečně důrazně. Totéž platilo pro naše brankoviště, tam jsme to nečistili vůbec. Řešili jsme to hned po první třetině, a dost důrazně. Bohužel se moc nezměnilo.“

Váš kolega Jaroslav Nedvěd po minulé prohře s Chomutovem říkal, že tak hrozná první třetina se už nesmí opakovat. Teď s Pardubicemi byla snad ještě horší. Čím si to vysvětlujete?
„Opravdu nevím. Taky jsem doufal, že už se to nestane. Připravili jsme se velice zodpovědně. Věděli jsme, že potřebujeme bodovat. A zase nic. Nechci říkat, že máme špatné hráče, to vůbec ne. Chybí nám ale klid na hokejkách.“

Nejvíc patrné to asi bylo ve druhé třetině, kdy jste měli dvě přesilovky v rychlém sledu po sobě, ale pořádně jste ani nezavezli puk do pásma.
„Máte pravdu. Je to zklamání. Nevyhrajeme buly, ztrácíme puky. Je to křeč. Banální věci jsme řešili špatně. Máme tu kluky, kteří chtějí hrát s pukem, nechtějí se ho zbavovat, nahazovat do pásma. Pak to takhle dopadá.“

Jak teď budete jako trenéři na tým působit? Základem je asi zvednout sebevědomí celého týmu, souhlasíte?
„To se bude zvedat velice těžko. Snažíme se o to celou dobu. Prakticky pořád se říká, že tady hráčům chybí sebevědomí, že je to v hlavách. Já tomu nevěřím. Něco na tom být může, ale hergot jsme přece profesionálové, kteří už mají něco za sebou. Kluci musí zvednout hlavu a říct si: Pánové, tak pojďme už hrát! Na to ale musíme mít koule.“

Fanoušci vás celý zápas povzbuzovali, po utkání ale snad poprvé v sezoně tým do šaten vyprovodili pískotem. Chápete jejich reakci?
„Naprosto. I tak jim chci moc poděkovat. Na naštvání mají právo a já jim to vážně nemám za zlé. Sezona není dobrá, ale oni nás stále podporují. Sám to nesu hrozně těžce. Zodpovědnost vůči našim příznivcům je veliká a já to beru hodně citově a srdcem. Nespí se mi dobře. Je mi jich líto a trpím za ně. Když vidím, jak po každém našem gólu ožijí a ženou nás dopředu… Ale to mužstvo je mrtvé, když to tedy přeženu.“