Nebyl to krok do neznáma. Milan Razým na litvínovském zimáku jako hráč nastupoval jednu sezonu pod Ivanem Hlinkou, dokonce zažil v nouzi nejvyšší návrat tohoto velikána na led. „No, to už je víc než třicet let, ale nějaký vztah k tomu klubu zůstal,“ míní 56letý kouč, který většinu hráčské i trenérské kariéry prožil v Plzni, tu před pěti lety dovedl k titulu. Poslední tři sezony vedl prvoligovou Slavii. Potom dostal nabídku vrátit se mezi elitu.
Litvínovské sezony připomínaly jo-jo. Dolů, nahoru, dolů. Dvě baráže za tři roky od historického triumfu stačily. Teď Verva vypadá hutnější, síly se líp rozvrstvily. Tím, že zůstali Mikúš a Hunkes, vrátili se Petružálek a Janus. Takže příště snad zase nahoru. A vydržet. V to věří i nový kouč Milan Razým. „Chceme zapracovat na tom, aby ta hrozba už nebyla, věřím, že to bude lepší,“ slibuje.
Litvínov vám není neznámý, nicméně jak se rodil váš návrat do extraligy po třech letech?
„Extraligu jsem bral jako prioritu. Majitel Slavie vyhlásil úsporná opatření, kdy se bude dávat víceméně šance juniorům. Takže když přišel Jirka Šlégr s nabídkou jít do Litvínova, dohodl jsem se s majitelem Slavie panem Pitterem a pak už tomu nic nebránilo.“
Přispělo k tomu i to, že jste viděl, jak to ve Slavii nikam nevede, když se první rok nepovedl návrat mezi elitu a chtěla pokračovat s mladými hráči?
„První rok jsme hráli baráž a byli tomu blízko, ale nepovedlo se. Druhým rokem se mančaft, který postavil Luděk Bukač, rozpustil hned na začátku soutěže. Přesto se to dohrálo v podstatě se ctí, postupem do semifinále ze čtvrtého místa. Ale i v posledním ročníku se to různě lepilo. Neříkám, že to nebyla dobrá práce. Ovšem hrát jen s juniory, bez ambicí na slušné umístění, když se naskytla možnost trénovat extraligu? Tam nebylo co řešit.“
Vzal jste to hned?
„Každá nabídka se musí zvažovat, člověk porovnává pro a proti. Litvínov je menší klub, kde se sází na vlastní hráče, Jirka Šlégr představuje pro litvínovský hokej podobně důležitou postavu, co Martin Straka pro Plzeň. Vrátil se Jakub Petružálek, kádr se doplňuje. Poslední tři roky po titulu hráli dvakrát baráž, je tedy co zlepšovat.“
Pomohlo i to, že v klubu jste krátce působil?
„No, to už je víc než před třiceti lety, ale nějaký vztah k tomu klubu malinko zůstal.“
V sezoně jste v ročníku 1986/87 zažil jako trenéra Ivana Hlinku a taky naposledy přímo na ledě, když se tým ocitl v ohrožení a on začal zase hrát. Vzpomínáte?
„To byla ta sezona, kdy si Litvínov dělal velké ambice. Byli tam výborní hokejisté, Ivan trénoval, myslím, že s tím v té době začínal. Sezona se vůbec nepovedla a on v jejím závěru naskočil. Hlinka byl persona jako hráč i jako trenér. Když viděl, že to nejde, tak se oblékl do výstroje, obul brusle, a přestože byl starší, na ledě byl vidět a tým dotáhl k tomu, že sestup pak už Litvínovu nehrozil.“
Pod Krušné hory jste se dostal z Plzně výměnou za Vladimíra Kýhose. Takové transakce byly v tehdejší době málo vídaná věc. Jak k tomu došlo?
„Tam sehrály roli různé věci. Třeba to, že do Plzně přišel trénovat pan Pitner. Ještě na vojně v Jihlavě jsme spolu neměli zrovna nadstandardní vztahy. Kluby se dohodly na výměně, prospělo to oběma stranám, Vláďa se tehdy dostal do reprezentace. Po roce jsme se zase každý vrátili domů.“
Nyní jste podepsal taky roční smlouvu s opcí. Proč na tak krátkou dobu?
„Kontrakty na delší dobu dneska už dostává málokdo. Zvlášť v klubu, který v posledních letech bojoval o existenci. Beru to jako výzvu, abych si svojí prací o dlouhodobější působení řekl.“
Kam se tým v současném složení může zařadit?
„Nerad bych vyhlašoval nějaké cíle. Prvořadé je, abychom pracovali na sto procent, odvedli, co v nás bude. Můžeme zaručit jenom to, že budeme dělat, co budeme moct, ale výsledky zaručit nemůžeme. Ty se dostaví s prací. Každý chce vyhrávat, bude to určitě hodně těžké, ale rozhodně bychom chtěli být do desátého místa a vyhnout se play out.“
Tak tvrdou letní přípravu prý hráči ještě nezažili.
„To neznamená, že bychom na ně byli nějak zvlášť ostří. Ale na tohle máme Ondru Ježka, který se tím zabývá velmi intenzivně, byl na stážích ve Švédsku a jinde, troufnu si říct, že je u nás jeden z nejlepších odborníků. Od nás trenérů dostal volnou ruku, sestavil přípravu tak, že tam bylo opravdu všechno. Myslím, že i kluci pochopili, že bez tvrdé práce to nejde, a věřím, že to přinese ovoce.“
Byla velká komplikace, když jste kvůli rekonstrukci strojovny neměli v Litvínově vlastní led a museli trénovat v Drážďanech a Mostu?
„Ta komplikace trvá pořád. Ale to my neovlivníme, to je věc města, zimního stadionu. Prostě je nutné tam něco opravit, tak se musíme přizpůsobit. Soustředění v Drážďanech bylo výborné, byli jsme týden pohromadě, kluci se mohli koncentrovat na trénink, odpočinek, měli kvalitní stravu. Nicméně teď čekáme, kdy nám led v Litvínově udělají. Už bychom se rádi vrátili domů.“
Jaký hokej chcete předvádět?
„Litvínovský hokej byl vždycky pohledný a živelný. Tým hodně gólů dával, hodně dostával, přičemž v poslední době hodně dostával a už míň dával. Chceme hrát tak, abychom přinášeli radost sobě i fanouškům. A radost přijde, když se vyhrává. O to se budeme snažit. Věřím, že útočná síla bude větší a produktivita vyšší než v minulé sezoně. Ale samozřejmě musíme zároveň pracovat i na obraně, oslabeních.“
Jak se zatím v Litvínově cítíte? Domácké prostředí, všichni se znají.
„Praha je krásné město, ale šel jsem tam za prací, ne se dívat na památky. V Litvínově mám byt, domů jezdím jen na víkendy, když máme volno. Preferuju, že když člověk někde je, tak se má s tím městem sžít a pracovat pro klub.“
Když srovnáte s Plzní, je litvínovský klub hodně podobný? V čele výrazné hokejové osobnosti, koncepce, kdy týmy stavějí hodně na odchovancích.
„Co jsme se bavili s Jirkou Šlégrem, chce to dělat podobně. Na nově vytvořenou funkci generálního manažera přišel Josef Beránek, abychom na něj nezapomněli. Věřím, že po sportovní stránce se spolupráce zlepší a budou tam vyrůstat hokejisti, jako tam vyrůstali v minulosti.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
