Martynek o návratu do extraligy: Nikdy nevíte, který zápas bude poslední
Třinec proti Litvínovu. Pro útočníka Rostislava Martynka (37 let) není v Tipsport extralize prestižnější duel. V Třinci se narodil, rozjel kariéru a v Litvínově slavil mistrovský titul. Z finále 2015 proti Ocelářům. A přestože už Martynek působí hlavně jako lídr a mentor v prvoligovém Frýdku-Místku, sváteční bitvu si stejně jako před rokem užil. „A znovu to skončilo 2:0 pro nás,“ usmíval se po sobotní předehrávce 17. kola. „Asi je to tak předurčeno.“
Rostislav Martynek vtrhnul do extraligy v třineckých barvách už v devatenácti letech. V sezoně 2002/03 získal ještě coby junior ocenění Nováček sezony. Nevysokého útočníka si fanoušci oblíbili. Pro jeho dravý styl i odvahu. Za Oceláře odehrál 486 zápasů, nasázel 102 gólů. Paradoxní bylo, že u největšího třineckého úspěchu - prvního mistrovského titulu - nebyl. Do Českých Budějovic odešel zrovna před titulovou sezonou 2010/11.
„Nebylo to příjemné, hlavně okolí mi to pořád připomínalo,“ vzpomínal Martynek. „Pokaždé, když jsem se vrátil domů, tak jsem to slyšel. Vnitřně jsem na to myslel, že to byla ohromná škoda, že to tak zrovna přišlo... Ale ta satisfakce, že jsem se titulu nakonec přece jenom dočkal. A ještě k tomu v sedmém zápase v Třinci, to bylo něco nepopsatelného.“
Martynek ke zlatu pomohl Litvínovu. V dramatickém finále 2015 Litvínov přetlačil Oceláře 4:3 na zápasy. Sedmou bitvu vyhrál v Třinci 2:0. A třinecký odchovanec byl u toho. „Po pravdě, když jsem šel z Budějovic do Litvínova, tak by mě nenapadlo, že bych s ním získal titul,“ přiznává Martynek. „Samozřejmě jsem doufal, ale Litvínov hrával maximálně čtvrtfinále. Každý mi říkal, tam určitě titul nevyhraješ! V tom je sport krásný. Nikdy nevíte, co vás potká. Krásný příběh.“
Podobně Martynek vnímá i aktuální kariéru. Z Litvínova se před dvěma lety vrátil do rodného kraje a ve Frýdku-Místku, partnerském klubu Ocelářů, pomáhá s výchovou mladých. Na ledě. V 19 zápasech Chance ligy nasbíral 21 bodů (10+11). Naposledy sestřelil Sokolov čtyřmi body (1+3). A přišla extraligová pozvánka. Na výpomoc, Oceláři mají na marodce Adamského a Růžičku.
„Nemyslím si, že by o mém posunutí do áčka rozhodl jeden zápas,“ říká Martynek. „Trenéři si spíš vždycky vytáhnou někoho, komu to lepí a je v pohodě.“ Nezastírá, že proti Litvínovu hraje rád. „Jo, na tyhle dva kluby (Třinec a Litvínov) budu vždy vzpomínat. Je to vždy trochu specifické, užil jsem si to. Protože u mě nikdy nevíte, kdy bude poslední zápas. Jsem rád za každý zápas v Třinci.“
Na ledě byl Martynek vidět, zapadl okamžitě. Hrál ve čtvrté formaci s Polanským a Kofroněm. V 17. minutě od zadního mantinelu připravil tutovku pro Kofroně, ve 35. minutě šel naopak na brankáře sám po chytrém Kofroňově přiťuknutí. „Ale byl jsem rychlejší než puk,“ popsal s úsměvem nedotaženou kličku. „Stoprocentních šancí jsme měli více, jen chybělo štěstí v zakončení.“
Zažil i jeden trpký moment. Hned při prvním střídání fauloval. „To jsem se modlil, ať nedostaneme gól.“ V minulé sezoně Martynek za Oceláře odehrál 6 zápasů (1+2). Sobotní bitvou proti Litvínovu posunul počet svých extraligových zápasů na 761 (310 bodů, 171+139). „Jsem rád, že jsem si zase osahal extraligu. Co bude dál, to nechám na trenérech.“
