ROZHOVOR | Páteční výstřel Jaromíra Jágra vůči poměrům v extralize vyvolal značnou odezvu v hokejové branži. Téma sudích dlouho spalo, žádné křiklavé případy nebyly k mání. Ale že je nutné začít s nápravou zavedených pořádků, o tom nepochybuje vítkovický útočník Viktor Ujčík. „Bylo by fajn sednout si s rozhodčími a řadu věcí probrat,“ zkouší oslovit druhou stranu, mnohdy nemilovanou.
Tenhle 40letý mazák patří k těm hráčům, kteří by o zážitcích s arbitry mohli napsat knihu. Tlustou a peprnou. Strašně těžko polyká a zapomíná na křivdu, přitom by tuze rád s pruhovanou jednotkou vycházel v dobrém. Jenže, kolikrát to zkrátka nejde…
Páteční zápas Vítkovic s Kladnem jste měl u dveří střídaček jako na dlani. Mluvila z Jágra frustrace kvůli porážce, anebo se ve výrocích o chybách vůči Kladnu trefi l do černého?
„Určitě nemůže být objektivní, když hraje za Kladno a je aktérem zápasu. Jim odpískané fauly podle mě byly, nezdálo se mi, že by je sudí řezali. Obecně ale u nás platí, že některé evidentní fauly hokejkami rozhodčí nepískají. Jarda mluví o tom, jak dobře to funguje v NHL, já to samé zažil ve Finsku. Jakmile jsem krok za hráčem a dotknu se ho holí, okamžitě následuje trest. Automaticky. A že to u nás nefunguje, v tom má stoprocentní pravdu. Je jedině dobře, jestli si z jeho vystoupení komise rozhodčích něco vezme a vyvodí závěry.“
V extralize se e dlouhodobě mluví i o nešvaru kompenzace, kdy si sudí uvědomí chybu a pak se ji snaží „odčinit“ vyloučením, které by jinak nepískl…
„To je problém. Kolikrát pustí evidentní faul, borec zezadu narazí hráče, ten vletí hlavou na mantinel, rozhodčí dva metry od toho a nic, jede se dál. Říkám si, to přeci není možný! No a pak si asi uvědomí, že udělal chybu a jakmile to trochu jde, přijde s kompenzací. A to je blbě. Hledat za každou cenu příležitost omluvit se za předchozí chybu, to se mi hrubě nelíbí!“
Jágr narážel i na chování hráčů, kteří si o vyloučení umějí říct nasimulovaným pádem...
„I v tom s ním souhlasím. Ale to přihrávání vyplývá i z toho, že vás k němu rozhodčí tlačí.“
Protože by jinak faul neviděli a neodpískali…
„Přesně. Kolikrát vás někdo hákuje a drží, ale když souboj ustojíte, sudí nepískne. Proto někteří hráči radši spadnou, vědí totiž, že je pak větší šance získat přesilovku. Z toho důvodu tvrdím, že sudí hráče k pádům nutí. Kdyby faul pískali hned, nemáte zapotřebí skákat na zem.“
Anebo jiný případ: soupeř vás sekne přes ruce, hra se však přeruší, až když s rukou zakvedláte a shodíte rukavici na led...
„To je ono! Samozřejmě, že nemůžou vidět všechno, ale tak zásadní věci by zpozorovat měli. Vybavuje se mi můj poslední zápas s Libercem. Tlačím se do brány, soupeř je dva kroky za mnou, zezadu mi strčí hokejku mezi nohy a celého mě otočí. V podstatě mě podrazí. Spadnu na zem, koukám na rozhodčího a on nic. Tak se ho ptám, jestli to neviděl, a on na to, že Liberečák tu hůl pustil… To sice jo, ale pustil ji až ve chvíli, kdy viděl, že padám. Touto logikou můžu dovoleným způsobem seknout hráče do huby a zahodit hůl, pak jsem z obliga.“
