Legendy vzpomínají na Hlinku: Kvůli NHL nezdravil, dělal z nás ostudy
Sešli se a zavzpomínali na svého mentora. Někdejší pověstní odchovanci litvínovského hokeje Martin Ručinský, Jiří Šlégr a Robert Reichel si u příležitosti nedožitých 67. narozenin trenéra Ivana Hlinky zavzpomínali v trojdílném seriálu Vervy Litvínov na příhody a zážitky s mužem, který v roce 1998 dovedl český národní tým k olympijskému zlatu v Naganu.
Čím ho nejvíc naštvali?
Největší rozhořčení Ivana Hlinky měl na svědomí patrně Martin Ručinský. Současný generální manažer české hokejové reprezentace totiž dostal v roce 1991 během Kanadského poháru nabídku, aby hrál společně s Josefem Beránkem za tým Edmonton Oilers. „Nikomu jsme nic neřekli a podepsali jsme v NHL. Ivan však chtěl, abychom ještě jednu sezonu zůstali doma. Po sezoně jsem ho potkal a ani mě nepozdravil," přiznal Ručinský. „Kvůli tomu se vlastně naštval i na mě, protože si myslel, že o tom vím." dodal k úsměvné vzpomínce Šlégr.
Zlomený nos a stěhování? Hlinku to nezajímalo
Pokud Ivan Hlinka chtěl, aby se konkrétní hráči zúčastnili reprezentačních akcí, tak prostě museli dorazit. Své o tom ví především Ručinský s Reichelem. „Před jedním světovým šampionátem jsem měl asi na třikrát zlomený nos. Říkal jsem to Ivanovi, když se mě ptal, zda dorazím. Potom, co se to dozvěděl, mi řekl, že ten nos mi sám narovná a bude," vypráví Ručinský s tím, že trenér se zeptal i na Reichela. „Ten zase řešil zrovna stěhování. Ivan však řekl, že si to přestěhuje jindy,“ a položil telefon. Pak už se mu nebylo možné dovolat.
Ručinského sádra
Vždycky byly dva faktory, které do sebe nikdy nezapadaly - Ivan Hlinka a zranění hokejisty. Svérázný kouč si nikdy nedělal hlavu ze zlomenin. Hráč zkrátka musel nastoupit. „V roce 1996 jsme měli přípravný kemp v Mariánských Lázních před mistrovstvím světa. Při tréninku jsem blbě upadl a zlomil si ruku. Když se o tom Ivan dozvěděl, tak vzal nůžky a přestřihl mi sádru. No a s tím jsem vlastně odehrál celý šampionát." líčil Martin Ručinský, kterému následně doktor řekl, že sádru už nepotřebuje.
Kouření a hraní karet v autobuse
Když hokejová reprezentace vyjížděla na své akce autobusem, byl v něm vždycky přítomný i Ivan Hlinka. A to platilo i v Litvínově. „Za našich mladých let, kdy se hrál ještě trochu jiný hokej, několik hráčů kouřilo. Ivan samozřejmě taky. Vyloženě se čekalo na chvíle, ve kterých si chtěl Hlinka zakouřit. Když už na ní došlo, tak před autobusem kouřil Ivan a za vozem hráči," směje se od ucha k uchu Reichel. „Vždycky jsme v buse hráli karty. Většinou to bylo rozdělené na čtyři stoly. Jako bažanti jsme hráli vepředu. Ivan tak za námi vždycky přišel s tím, jestli si nemůže zahrát," culí se Ručinský.
Ostuda na SP v Německu
Světový pohár z roku 1996, který se hrál v Německu, dopadl pro český tým katastrofálně. Nevyhrál tam ani jeden zápas a od domácího výběru dostal sedm branek. Těsně po turnaji si s Hlinkou užili své Jiří Šlégr a Martin Ručinský. „Když Světový pohár skončil, tak se Ivan nabídl, že nás vezme autem do Česka. Robert měl štěstí, že letěl z místa rovnou do Kanady. Ve voze nám začal dávat neskutečnou čočku, jaká to byla ostuda. Po příjezdu na hranice se nám začaly smát, že jedou ostudy. Na to ale Ivan reagoval tak, že nechal stáhnout zadní okénko a řekl jim, že jediný ostudy sedí vzadu,“ popisují příhodu Ručinský se Šlégrem, které po příjezdu do ČR vzal Hlinka do hospody.
Naganský zpěváček Hlinka
Ať už byl Ivan Hlinka jakékoliv povahy, tak ani na moment nepřestal stát za svými hráči. „Porážky sice snášel těžce, ale nikdy se nestalo, aby za námi nepřišel a nenabudil nás k lepším výkonům. Třeba v Naganu nás velmi motivoval tím, že po každé výhře jsme měli slíbenou písničku. Skutečně se tak stalo. Vždycky, když jsme vyhráli, tak nám Ivan zpíval. A když si dal víc piv a panáků, tak už k mikrofonu nikoho nepustil,“ směje se Reichel.
JAK TO BYLO: letos by Ivan Hlinka oslavil 67 let
Neústupný, vtipný a prostě svůj. Takový byl Ivan Hlinka, bývalý československý hokejový reprezentant a trenér olympijských vítězů z Nagana. Během své bohaté hráčské i trenérské kariéry získal velký respekt a stal se legendou českého sportu. Rodák z Mostu nastoupil na lavičku české reprezentace dokonce dvakrát, ale v roce 2004 už ji k dalšímu úspěchu nedovedl. V srpnu 2004, dva týdny před startem Světového poháru, totiž na cestě do Karlových Varů boural a na následky nehody zemřel. Dnes by oslavil 67 let.
