Bartošákova zpověď: líčí svůj boj s démony, vyvrací nepravdivé historky
Celý zářil, stoupal strmě vzhůru v profesionálním i soukromém životě. Loni na jaře se Patrik Bartošák utápěl ve štěstí. Stal se jedničkou národního týmu na šampionátu v Bratislavě, během nějž mu přítelkyně porodila syna, v kapse kontrakt snů v Třinci. Za půl roku ležel na dně. Deprese, alkohol, léčebna. Teď se 26letý hokejový gólman zvedá z bláta na Vysočině. „Cítím se líp a líp,“ líčí v otevřené zpovědi pro iSport Premium.
Loni by tomu obrazu nikdo nevěřil. Patrik Bartošák v ledově chladné tréninkové hale Dukly Jihlava malým capartům radí a představuje různé brankářské fígle. Ti jsou unešení z toho, koho mají před sebou v klubovém kulichu, doslova mu visí na očích. I tohle je pro excentrického brankáře způsob terapie.
„Že ke mně vzhlíží a užívají si to, mi dává super pocit,“ netají. Celá jihlavská mise pod velením kouče Petra Jaroše má za cíl vrátit Bartošáka zpátky mezi vyvolené. Tam, kde už byl a odkud se vřítil do maléru, který neukočíroval. „Mým cílem je dostat se do ciziny,“ netají a také vysvětlí, proč.
Jak se máte na rekondičním pobytu na Vysočině?
„Je to tu náročné, ale cítím, jak mi to tu pomáhá. Což je klíčové. S Petrem Jarošem a celým týmem Dukly trávím denně hodiny času na ledě. Rozcvička, posilovna, brankářský trénink, týmový trénink, další individuální příprava… Je toho hodně, ale každý den si chodím domů lehnout s výborným pocitem, že se dostávám tam, kde bych měl být.“
Kariéru jste oficiálně přerušil s odkazem na psychické trable. Máte to nejhorší za sebou?
„První měsíc po tom byl nejtěžší, léčba pořád pokračuje, ale nejhorší období už je naštěstí za mnou. Moje osobní potíže se kupily, až jsem jednoho dne usoudil, že je zapotřebí si někam zajít, popovídat si. Jsem rád, že jsem to rozsekl relativně včas. Teď jde o to pokračovat v nastoupené cestě.“
Nevážil jsem si toho, co jsem měl
Co bylo klíčovým spouštěčem vašich problémů? Pro mnohé to byl šok, protože z dálky to vypadalo, že vám nic nechybí. Jak v práci, tak doma.
„Přesně nevím. Na jedné straně byly příjemné hokejové záležitosti, úspěchy, na té druhé věci, které jsem si nedokázal vyřešit ve vlastní hlavě. Z toho vznikl problém. Nevážil jsem si toho, co jsem měl a zaobíral se věcmi, které mi nešly z hlavy a z toho vznikly psychické trable. S pomocí mého kamaráda, rodiny a mých agentů jsme docela rychle našli řešení. Když nad tím přemýšlím, nebylo to tak hrozné, jako před čtyřmi roky (obvinění z domácího násilí v USA). Nesrovnával bych to, tenkrát se to řešilo mnohem delší dobu, tady to byla raz dva. Šel jsem si řešit svoje problémy a během necelých dvou měsíců jsem ready trénovat hokej.“
Jak probíhala léčba?
„Ocitl jsem se na soukromé klinice, plné profesionálů, kde probíhaly pravidelné terapie. Protože jsem nešel do státní léčebny,
