Na bruslích vyrostl, po skvostné hráčské kariéře působil v mateřském Litvínově jako prezident, generální manažer i trenér a šest let je ve výkonném výboru svazu. Kandidaturu na prezidenta považuje jedenapadesátiletý Jiří Šlégr za vyvrcholení své práce. „Zároveň však musí přijít plán, co s hokejem dělat. A to je, co předpokládám, že nabízím. Buď to hokejové hnutí přijme, nebo ne,“ říká.
Navrhly ho Jágrovo Kladno, Plzeň Martina Straky a další kluby. Jiří Šlégr věří, že díky svým hráčským, manažerským i politickým zkušenostem je na pozici vhodným adeptem a hokeji pomůže. Ale není spasitel. „Kouzelný prsten nemá nikdo z nás,“ připomíná.
Jaký jste měl pocit z pondělní debaty v televizi?
„Jsem rád, že jsme ji vůbec měli. Zvlášť, když je tolik kandidátů. Je potřeba se představit veřejnosti, byť prezidenta svazu nevolí. Jen to bylo zbytečně dlouhé a všichni jsme nedostali stejný prostor.“
Kandidátů se sešlo pět. Jedná se vesměs o lidi, kteří jako hráči patřili k naprosté špičce, nebo se v ní pohybovali v jiných rolích. O čem to svědčí?
„O tom, že všichni, kdo kandidují, mají zájem český hokej posunout. To je zásadní. Jednotlivé kandidáty hodnotit nechci, ani mi to nepřísluší. Já je respektuju. Ve sportu jsem se soustředil vždycky hlavně na sebe a nikoli na své ‚protivníky‘. Dovedu si představit, že za dva roky v příštích volbách bude mít hokejové hnutí jednoho kandidáta, na kterém to bude stát. Ale uvidíme, jestli se nám za tu dobu podaří natolik se sblížit, že vzejde silný a všemi stejně uznávaný zástupce hokeje, ať to bude kdokoli.“
Často mluvíte o nutnosti se spojit, zklidnit. Jak se dá rozklížený český hokej stmelit?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
