Ještě před pár lety by tohle nikdo nečekal. Možná dokonce před několika měsíci či týdny. Alois Hadamczik je novým prezidentem českého hokeje. Mužem, který má spojit nejednotné rozklížené hnutí. Zrovna on, který ho v minulosti svými kritickými výroky rozděloval. Jaké má před sebou v sobotu zvolený boss úkoly? A co čeká tuzemský ledový sport pod jeho vládou?
Dostal 31 hlasů, triumfoval překvapivě hned v prvním kole. Druhého v pořadí Jiřího Šlégra porazil takřka o polovinu. Alois Hadamczik je novým králem českého hokeje. Delegáti mu vyjádřili důvěru, stejně tak i veřejnost, u které v anketách i při běžném průletu komentáři na sociálních sítích drtivě vítězil.
„S národním mužstvem mám pět medailí, v lize jich mám sedm. Národ řekl, abych prezidentem byl já, asi ocenili moje vlastnosti, charakter a úspěch,“ sypal ze sebe před novináři po svém zvolení. Pro sebe typicky velmi sebevědomě, s důrazem na „vlastní“ povedené počiny.
Tohle Hadamczik dělával roky s oblibou. Rád říkal: „Byl jsem to já, kdo přivezl domů poslední medaili.“ Pro pořádek: už není. Za úspěch mohl především on, za neúspěch jiní. Často si hledal ospravedlnění. Taková, se kterými těžko mohla souhlasit veřejnost odborná, natož pak obec fanouškovská. Omluvy, výmluvy a vlastní pravdy mu kradly kredit.
„Znáte někoho, kdo byl v nominaci a já s ním měl problém?“ ptal se řečnicky novinářů v sobotu večer. No, leckdo by se našel. Třeba hráči z turínské olympiády (2006) by mohli vyprávět. Ale neudělají to. Nemají to totiž zapotřebí.
Například po olympiádě v Soči 2014 si Hadamczik stěžoval na neloajální
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
