Postarat se o všechny góly svého týmu a vyhrát o jedinou branku. Takové představení má za sebou Petr Ton proti Mladé Boleslavi. Nejdůležitější muž sparťanské sestavy třikrát překonal brankáře Marka Schwarze a pomohl Holešovickým k první domácí výhře za tři body.
Věřil jste si v průběhu zápasu na hattrick?
„Nevěřil. Myslel jsem si, že udržíme 2:1, ale znervózněli jsme a dostali jsme smolný gól. A přišla moje třetí branka, která byla o štěstí. Když ale člověk dá předtím dvě, je v pohodě a nic neřeší. Viděl jsem, že mi to Jarda Hlinka dá. Puk sice trochu skákal, ale spadlo to tam.“
Jaký máte z takového představení pocit?
„Úplně stejný, jako když vyhrajeme a góly nedám. Statistiky jsou důležité z dlouhodobého hlediska. Řeknu si, že po dlouhé době mi tam spadlo víc gólu než jen jeden. Ale kdybych měl mluvit o pocitu, dobře jsem se cítil už v posledních zápasech. Proti Liberci jsem měl pár nájezdů, vyšlo mi to až v prodloužení. Kolikrát je to o štěstí. Proti Boleslavi jsme tam u prvního gólu byli s bekem současně, on to chtěl odpálit do rohu, puk ale poskakoval, zůstal mu tam a já jsem to bez přípravy napálil. Ani nevím, kudy to prolítlo. A teprve třetí gól mi vyšel, jak jsem chtěl. Rychle, bez přípravy, po ledě, k tyčce.
Dva ze tří góly byly přitom hodně vybojované. To u vás není úplně pravidlem.
„Třeba ten druhý. Ale to vyplyne ze situace. Zachytil jsem puk ve středním pásmu, byl jsem rozjetý na obránce, který skoro stál, chtěl jsem mu udělat kličku a zakončit, ale trochu mi to uteklo a to bylo štěstí. Gólman se snažil vyrazit, zůstal jsem u něj a nadvakrát jsem dorazil střelu Jakuba Langhammera. Moc často takhle před bránou nejsem. Bylo to netypické a možná proto si toho gólu budu trochu víc cenit.“
Zažil jste někdy něco podobného?
„Že by člověk dal tři góly a na tři góly jsme vyhráli, to si fakt nepamatuju.“
Když potom Boleslav vyrovnala na 2:2, skoro to vypadalo, že je jenom na vás, abyste zápas znovu zvrátil ve prospěch Sparty. A přišlo to hodně rychle.
„Nevím, co na to říct. (usmívá se) Myslím, že máme plno hráčů, kteří góly umí dát. A teď to vyšlo na mě, příště dá góly někdo jinej.“
Fanoušci pak křičeli vaše jméno. Jak vám bylo?
„Nebudu zastírat že dobře. Neznám hráče, kterému by nepomáhalo, když celá hala vyvolává jeho jméno. Do dalšího zápasu půjdu zase o něco uvolněněji. Je to hodně příjemný.“
Nakolik vám ve vašem vzestupu pomohlo, že hrajete s Výborným a Ručinským?
„Myslím, že tady máme tři výborné pětky a je mi jedno, s kým hraju. V tu chvíli je důležité, abych si věřil na puku a dal nějaký ten gól.“
Máte jich na kontě už šest. V přípravě jste se přitom trochu trápil...
„Nemyslím, že jsem se trápil. Před extraligou se hraje jinak, hledají se různé sestavy, všechno se zkouší. Do zápasů se jde z plné přípravy. Lidi sice berou Tipsport Cup trochu soutěživě, ale pro nás je to příprava. Kdyby mi bylo dvacet a dal bych z devíti zápasů jeden gól, trochu bych znervózněl, ale takhle jsem byl klidný.“
