Za dva roky na olympiádě v Tokiu by mohlo mít Česko po 28 letech zastoupení znovu i v parkuru. Pro jednadvacetiletou Annu Kellnerovou by šlo o další ze splněných snů, které si s vrozenou láskou ke koním plní.
"Neznám sportovce na vrcholné úrovni, který by nechtěl na olympiádu. I pro mě by to byl sen. Když půjde všechno podle plánu, tak doufám, že budu mít možnost se pokusit příští rok o kvalifikaci," řekla Kellnerová novinářům.
Dcera nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, zakladatele a majitele investiční skupiny PPF, se zlepšuje každým rokem. Ostruhy získává mimo jiné v týmové soutěži Global Champions Prague League, v které startuje za uskupení Prague Lions a s největší pravděpodobností se s ním v prosinci představí v Praze ve finále. "Jsem mladá, tohle jsou závody nejvyšší úrovně, v kterých získávám zkušenost," řekla.
Navíc má k dispozici ideální podmínky. Zpočátku se učila u Brita Kennetha Clawsona, pak ji vedl Marek Javorský a od roku 2015 trénuje s Irkou Jessicou Kürtenovou, dvojnásobnou olympioničkou. "Od té doby jde Anička rychle nahoru," řekl Aleš Opatrný, s kterým je Kellnerová v Czech Equestrian Teamu.
S láskou ke koním se Kellnerová nejspíš už narodila. Z maminčina vyprávění ví, že si jako malá nehrála jako ostatní s panenkami. "Pro mě neexistovaly. Jen koníci. Dávala jsem je do kočárku nebo jsem jim balila plenky," prozradila.
V okolí svého bydliště objížděla s rodiči jízdárny, kde klepali a prosili, zda by malá Anička mohla nosit koním vodu a uklízet stáje. "Abych se ke koním dostala. Tehdy byli koně v Čechách málo," řekla jezdkyně, která na koni poprvé seděla v šesti letech.
Její první kůň, kterého dostala, se jmenoval Catherine, ale jezdit na něm nemohla. Klisna byla březí, porodila Oříška, a navíc dříve jezdila dostihy. "Byla na malé dítě divoká. Bylo by to nebezpečné, kdybych si na ni sedla," vysvětlila.
Vášeň ke koním ji neopouštěla a rodiče časem pochopili, že u nich zůstane. "Dovolili mi udělat si jezdeckou licenci," řekla s tím, že parkur byl jasnou volbou. "Na dostihy jsem moc vysoká a bavilo mě skákat přes malé překážky. Byl to pro mě adrenalin a ten pocit nad skokem byl úžasný. Čím více zkušeností jsem měla a čím výše jsem mohla skákat, tím větší pocit svobody to člověku dává."
Nikdo u Kellnerů nikdy ke koním netíhl, proto byl Annin koníček pro všechny novotou. Nebylo tak jednoduché se prosadit. "Takže jsme se všichni učili za pochodu. Stálo to celou rodinu hodně sil. Velkou podporu ze strany sourozenců, aby chápali, že to miluju, aby chápali, proč nejsem na večeři doma a tak," usmála se. "Občas jsme se v tom plácali, tak rodina držela při mně a dotáhli jsme to až sem."
Nyní má sedm soutěžních koní a brzy odletí do Mexika k prvním závodům soutěže za Prague Lions, aby pomohla týmu postoupit do pražského finále. "To by bylo senzační, něco neuvěřitelného, a věřím, že se nám to povede," řekla.
Společně s parkurem ještě studuje obchod na nejmenované univerzitě v zahraničí. "Díky podpoře rodičů a celého týmu jsem schopná skloubit koně i školu. Jsem vděčná, že mohu dělat obojí naráz. Ne každý má tu možnost," řekla Kellnerová.
