Růst vs. stagnace aneb Proč Sparta drží Slavii už dva roky pod sebou
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Jedni křepčí podruhé v řadě, druzí potřetí zahánějí šedé stíny. Fotbalový titul znovu uzmula Sparta, Slavia končí za ní, pohár nelaskala už od roku 2021. Nůžky mezi arcirivaly se přitom nerozevírají do nepřekonatelné šíře. Jen jeden z nich postupně roste a druhý stagnuje, zdá se, že se zamotal v bludném kruhu minulých úspěchů a dominance nad místními poměry.
Symbolem budiž také jedno číslo. Bodový rekord v samostatné lize drželi dosud červenobílí. Šestaosmdesát punktů se zdálo jako těžko dosažitelné numero. Sparta už ho nyní vyrovnala a ještě ji čeká závěrečné kolo doma proti Plzni.
Suma navíc ukazuje posun hlavních favoritů – a také jejich odskok od konkurence. V minulém ročníku brala Sparta trofej za sedmdesát osm bodů. Slavia má nyní o čtyři více a pytel na poklady prázdný.
„Náš první titul byl založený na jiných základech než druhý. Sparta ho získala po mnoha letech, nebyla tak jistá, jak bude silná, odolná, jak na tom bude fyzicky. Byl hodně postavený na vůli. Druhý rok jsme dokázali, že jsme nejlepší tým, dosáhli jsme ho lepším fotbalem, byli jsme dominantnější,“ popisuje trenér vítězů Brian Priske.
Ano, posun letenského celku je znatelný. Velmi dobře ho lze demonstrovat na dvou hráčích, klíčových členech mužstva.
Začněme myšlenkovým trustem, takovým centrálním mozkem lidstva. Kaan Kairinen dorazil do Sparty v lednu minulého roku. Byl tedy součástí – a to poměrně důležitou – při dobývání první mety, tedy prvního titulu po devíti letech. Přispíval rozhledem, přihrávkou, technikou, standardními situacemi, na druhou stranu měl znatelné pohybové nedostatky. S nadsázkou: takový druhý Pavel Horváth.
Jenže
