Pokud v českém sportu hledáte opravdový unikát, který si jde za svým snem originální cestou, těžko nyní najdete lepší příklad než Ester Ledeckou. V čem všem může být dvojnásobná olympijská vítězka a nová národní hrdinka inspirací pro ostatní?
Soustřeďte se na sebe, ne na soupeře
Právě tohle často obecně odlišuje průměrné sportovce od těch výjimečných. Dokonalá koncentrace na sebe a přesvědčení, že pokud vše udělám tak, jak to nejlépe umím, budu nezastavitelný. „Soupeřky neřeším. Přemýšlím vždy, jak to sjedu sama, jak se to povede jim a jak se na mě dívají a vnímají mě,“ pronesla Ledecká po triumfu na prkně. A velmi podobná slova jste mohli slyšet i od dalších superhvězd typu Messiho , Federera , Jágra nebo LeBron Jamese . Neřeší soupeře, protože pro ně nejsou limit. Jediný limit vidí sami v sobě.
Navíc takový přístup, kdy neřešíte soupeře, ale jen sebe, vás logicky odcloní od negativního přístupu. Nehledáte si předem alibi, hledáte nejlepší cestu pro sebe samé. Je prostě rozdíl v tom myslet na to, jak být nejlepší, nebo dumat nad tím, jak porazit obávaného soupeře.
Nikoliv užít si, ale vyhrát!
Už Janek Ledecký před olympiádou zdůrazňoval, že jeho dcera si na rozdíl od některých jiných nejede do Pchjongčchangu vyměňovat selfíčka s dalšími sportovci a užít si atmosféru v olympijské vesnici. Že do Koreji jede vyhrát! Tento přístup k české mentalitě ne úplně sedí a stále není moc častý. Ne že by Čechům chyběla touha. Nicméně dát jasně najevo, že důležité není zúčastnit se, ale vyhrát? To se moc nenosí a někdy je to dokonce vnímané jako projev nadutosti. Jenomže pokud jde takový přístup ruku v ruce se schopnostmi a tvrdou přípravou, je to především projev zdravé sebedůvěry.
Nepodceňte žádný detail a učte se
Ondřej Bank , lyžařský trenér Ester Ledecké, několikrát zdůraznil perfekcionismus své svěřenkyně jako jednu z klíčových okolností jejího progresu. „Je to holka, která o svém závodění pořád přemýšlí. A vyloženě po nás chce další informace, které jí pomohou se ještě zlepšit. A ráda se učí nové věci.“ Pro trenéra je to sen, ale i toto platí obecně. Aktivní přístup, opravdový zájem o každý detail, v němž člověk vidí především možnost ke svému dalšímu zlepšení.
Slovo nejde? Neexistuje
Proč Ester tolik ohromila sportovní svět? Protože se pustila do něčeho, co se zdá být na první pohled nemožné a v reáliích dnešního profesionálního sportu i nesmyslné. Ten jde totiž cestou tvrdé specializace a to i v rámci jednotlivých sportů. Univerzálů typu Pirmina Zurbriggena na sjezdovkách potkáte stále méně. A proti tomu najednou stojí dívka, která chce propojit lyže a snowboard. Dva světy, které sice spojují hory, sníh a snaha co nejrychleji po něm sklouznout do cíle, ale jinak jsou především z pohledu techniky jízdy a tréninku dost daleko. „Někdy v patnácti to bylo docela těžké. Nikdo přede mnou takovou kombinaci profesionálně nezkusil. Ale pak jsem si řekla, že mě baví oboje a nevidím důvod, proč to měnit,“ popsala to Ester. Jít si za svým prostě stojí za to a nemožné je často jen to, co za to považujete.
Mluvte tak, jak to cítíte
O bublině Ester Ledecké, v níž se před závody s pomocí svého týmu hermeticky uzavřela před světem, se toho napsalo hodně. Je jasné, že extrovertní šampioni bez problémů glosující každý detail svého konání, se snadněji stávají miláčky davů i médií. Nicméně každý je jiný. A pokud je dočasné mlčení, které plyne z uzavřenosti či z totálního soustředění se na cíl, cestou k těm nejlepším výsledkům, nakonec takový přístup budou stejně všichni tolerovat. Protože pokud na misky vah položíte hodně slov a hodně velký úspěch, je jasné, na kterou stranu se nakonec převáží.
Témata:
lyžování, blog, snowboarding, Lukáš Tomek, sport, ester ledecká, ZOH 2018 Korea, Sport na Heureka.cz
Související články
