Končí éra Usaina Bolta a nastává čas velkých prohlášení. Šéf IAAF Sebastian Coe legendárního jamajského sprintera přirovnal k boxeru Muhammadu Alimu s tím, že není lepší příklad sportovce, jehož význam by tolik přesahoval samotný sport. A lze přitakat: Máte pravdu, předsedo!
Boltova kariéra je na první pohled ryze sportovní. Jamajčan nevyrůstal v rasismem ovlivněné společnosti, nemusel bojovat proti válce ve Vietnamu. I on měl ale jednoznačně politický dopad. Jeho sportovní výkony přesáhly jakékoli hranice, které si lidi dosud dovedli představit.
Bolt prolezl králičí díru do země za zrcadlem, rozšířil hranice Matrixu, je jedno, jak tomu chcete říkat. Čas 9,58 na stovce byl před startem jeho éry i pro experty s představivostí mimo možnosti lidského druhu.
Bolt dokázal něco jako objevení ohně, přistání na Měsíci nebo rozbití Berlínské zdi. Donutil lidi se zastavit a s otevřenou pusou se dívat. A přemýšlet. Změnil pohled na ideální sprinterský somatotyp. Přiměl lidi si jeho časy pamatovat. A hlavně je bavil. Protože to chtějí lidi nejvíc.
Taková maličkost jako jedno vítězné gesto s imaginárním vítězným šípem mu zajistila lásku davů. I bývalý šéf MOV Jacques Rogge, který ho na olympiádě v Pekingu kritizoval za údajnou neúctu k soupeřům, asi už pochopil, že show ke sportu patří.
Coe také připomněl, že když Ali v roce 1980 končil s kariérou, svět boxu se také bál prázdnoty. Ale přišli noví hrdinové.
Box měl Tysona, Holyfielda, Klička . A teď má Joshuu. Fotbal také neustrnul u Pelého nebo božorukového podvodníka Maradony a má Messiho s Ronaldem . A také atletika si najde nové hrdiny. Ve světě, kde ještě starší než včerejší noviny je deset minut stará zpráva na webu, publikum nebude chtít nostalgicky vzpomínat, ale rádo si zvykne na jiné hvězdy.
Že někdo v budoucnu překoná slávu Carla Lewise či Michaela Johnsona by se před pár lety zdálo vrcholně nepravděpodobné. A stejně přišel Bolt. Bude chybět, nikdo už nebude takový jako on. Ale svět půjde dál.
