Server iSport.cz pro své čtenáře připravil na Dakar 2019 jednu specialitu. Náročnou rallye bude každý den po dojetí do cíle komentovat Martin Macík, závodník týmu Big Shock Racing a nejlepší Čech loňského Dakaru. Každý den se tak můžete těšit na jeho nový blog.
Tak ve čtvrtek se nám to povedlo! Etapa byla na dvě části, jedna měla 205 kilometrů a druhá tuším 150. Mezitím byl padesátikilometrový úsek neutralizace, do něj jsme vyrazili společně s auty. Sem tam nám nějaké pěkně prášilo pod nos, což mi docela vadilo, ale tím, že šlo o maratonskou etapu, jsme jeli s klidem.
Jinak to byly samé šutry, balvany a skály... Několikrát jsme vyjeli na vrcholky hor a zase sjížděli dolu. Prostě atraktivní.
Když přišla pista, kde jsem si věřil, tak jsem na to šlápnul. Když se pak objevily kamenité cesty a řečiště, tak se zase zpomalilo. Auto fungovalo výborně, navigátor Fery se nikde neztratil... Jen na konci jsme hledali bod, ale tam byl celkově trochu zmatek.
Musím se přiznat, že v průběhu etapy jsem udělal dvě malé chybičky a poslal jsem nás do kamenů, ale jinak fakt nic. Gumy držely a my jsme topili. Zatím nevím, jak na tom jsou ostatní. Vím jen to, že jsme do poslední chvíle vedli a vůbec nechápeme, kde jsme v poslední části mohli ztratit šest minut.
Dvě až tři minuty jsme ztratili tím, že jsme najeli na jinou pistu a museli se vracet. O tom víme. Ale dál? Jestli jeli ostatní v řečišti o tolik rychleji, než my? To fakt nevíme... Každopádně hlavní je, že jsme takhle dobře dorazili, a že se zase někam posuneme.
Jinak nezapomínáme, že je teprve čtvrtá etapa. Vy, naši fanoušci, můžete hýřit euforií a užívat si výsledek, ale my v kabině nejsme moc emotivní parta. Jsme samozřejmě rádi, to ne, že ne. Spoustu lidí nám například posílá gratulace a nás to moc těší, ale pro nás je všechno tak nějak v normálu.
Jeli jsme tak, jak umíme. Bylo to technické, bylo to úzké, bylo to rozbité a bylo to rychlé a my tenhle styl zvládáme. Ukázali jsme, co v nás je. To je důležité. Ale je to vlastně pořád začátek.
Musíme se rychle podívat na auto, další etapu máme bez asistence, takže nás čeká hodně práce. Podle toho, jak na tom budeme, dál pojedeme.
Cesta byla vážně hodně rozbitá, mám dost omlácená křídla z toho, jak pořád řadím a řídím a docela to bolí. Kluci mají zase kvůli utaženým pásům problém s klíčníma kostma a mají kůži sedřenou až do krve.
Ale to se musí vydržet. To je Dakar.
Související články
