Výborně, Zlín se přiblížil mečbolu! Safra, měl jsem vsazeno na Plzeň, ale teď ve mně hrklo! Takhle ironicky a ještě stokrát jinak reagovali v internetových diskuzích hokejoví fanoušci, jakmile se dočetli o nominaci Jaroslava Špačka na pátý finálový duel extraligového play off. Téhle reinkarnaci málokdo věřil...
Asistent kouče Razýma uposlechl prosebných pohledů personálně oslabené defenzivy a ve středu na sebe navlékl plzeňský dres.
A jak si vedl na ledě, všichni už víme, nebo minimálně tušíme z pohledu výhry Škody 2:1 a Špačkově značném podílu na vítězném gólu. Bezmála čtyřicetiletý bard naprosto s přehledem zvládl svoji náročnou úlohu. Po solidní první třetině se rozehrál k preciznímu výkonu a byl možná vůbec nejlepším zadákem na place.
Překvapení? Ani zdání. Sýčkové namítnou, jak děsná musí být úroveň extraligy, když se do nejvypjatějších bitev dvou nejlepších tuzemských týmů bez jakéhokoli tréninku vydá hokejový penzista.
Ale pozor, tohle není případ Jiřího Šlégra, další obdivuhodné postavy českého hokeje, která za poslední roky nabobtnala v poslanecké sněmovně, a když uviděla v zrcadle jak dopadla léty vzorně tvarovaná figura, napadlo jí shodit faldíky v profesionální soutěži (Paroubkovo kancelářské „Cvičme v rytme“ nemělo kýžený efekt). Sen si nesplnil, čímž zachránil svoji hokejovou reputaci a možná i sám sebe.
Žádná degradace, ale zlatý tah
Špaček to měl mnohem jednodušší. Jednak je oproti Šlégrovi o tři roky mladší a hlavně, teprve před rokem skončil kariéru v NHL. Loni v dubnu. Za dvanáct měsíců v něm nemohlo zhasnout to, co do sebe bez ustání ládoval čtrnáct let.
Nic na tom nezmění ani „nicnedělání“, které ve Špačkově případě znamená sem tam projížďka po ledě, jednou týdně zápas staré gardy, občas posilovna. A hromada, velká hromada golfu. Ne, tady skutečně nemohlo jít o degradaci extraligy.
Zároveň mám za to, že Plzeň tímto krokem získala nad Zlínem klíčovou převahu v sérii. A to už před pátým utkáním. Západočeská kabina dostala díky Špačkově souhlasu obrovský psychický náboj, nehledě na to, že comeback veterána odvedl plzeňské hráče od nervozity a trémy před zřejmě rozhodujícím duelem finále.
Veškerý tlak a pozornost na sebe ve středu strhnul Razýmův pobočník, na ostatní jakoby nemířila žádná světla. Statisíce lidí v televizi sledovaly každý Špačkův zákrok, zatímco jeho kolegové měli pověstný klid na práci.
Slovy Vladimíra Růžičky: Já říkám jednu věc, byl to zlatý tah.
Tah, který může Plzeň dovést do cíle.
Témata:
extraliga, Plzeň, blog, finále, Miroslav Horák, play off, sport, Zlín, hokej, Jaroslav Špaček, Hokej na Heureka.cz
