Českým hokejistům palec nahoru. Něco na téhle partě kluků je
Má to život, dýchá to, zkrátka, něco v těch borcích je. A ne málo. Seriál Euro Hockey Tour sice už roky nabízí odrhovačku zápasů stále stejných soupeřů s malými obměnami na totožných místech. Pro mnohé nuda a šeď. I letos? V žádném případě. Sledovat počínání českých hokejistů má smysl, nejde o žádné tuctové mače, ale o kvalitní i zábavné pokoukání.
Ti hoši nelhali, když před odjezdem do Finska tvrdili, že na ledě nechají všechno, vyždímají se do maxima. Často to bývají plané řeči, víceméně povinné tlachání do nastavených diktafonů a mikrofonů. A na ledě skutek v útěku.
Teď rozhodně ne. Čeští reprezentanti ze sebe dolují veškeré síly, sami cítí, že to má význam propotit nejcennější dres. Každé střídání se vydávají do mrtě. Co první duel s Finy naznačil, potvrdil druhý mač se Švédy.
Jako skutečně dobrý a prozíravý tah se ukázalo poskládání neotesaných a mezinárodně málo otrkaných mládenců, jimž nechybí hlad po zdařilé konfrontaci se silnějšími soky, na evropském trhu práce zavedenějšími jmény.
Samozřejmě, hlavně s Finy měla česká produkce řadu chyb, i proti Švédům došlo na kolaps ve druhé třetině. Ale vezměme to i z druhé stránky: Růžičkovi svěřenci oba protivníky přestříleli, v hodnotách neměřených: agresivitě i pohybu dokázali plichtit. A to je zatraceně důležité zjištění. Možná vůbec nejcennější poznání.
Řada dosud v různých klubech skrytých hráčů o sobě dává vědět. Radek Smoleňák při každém pobytu na ledě přesvědčuje o výtečných vůdčích schopnostech. Dává góly a navíc úspěšně rozvrtává psychiku soupeřů vyvoláváním strkanic, nenechává si nic líbit. Bravo.
Ale jsou tu i další. Kubalík, Filippi, Kempný, to je jen namátkou výběr hráčů, kteří i vás přeci musí zaujmout. Navrch před očima skautů sami sobě zvedají cenu, říkají si o budoucí nabídky zvenku.
Takhle má vypadat užitečná vzájemná spolupráce.
