Dvě vyhození kotouče mimo hrací plochu stála české juniory v posledním zápase skupiny dvoubrankové vedení. Přišli tak o teoretickou šanci na prvenství a tedy přímý postup do semifinále mistrovství světa v Ufě – to v případě výhry za tři body a stejného vítězství Finů nad Švédy.
Škoda, zápas se Švýcary se dal dohrát ve větším klidu, ale mohlo to taky dopadnout podstatně hůř a místo play off nemuseli mít vůbec nic.
Už dlouho na šampionátu dvacetiletých nepostoupil český tým s takovým přehledem, pokud nehrál dokonce o záchranu. Nemusel tak až do poslední chvíle spoléhat na výsledky jiných zápasů, na to, že snad pomůže nějaká vyšší moc, stane se nějaký zázrak nebo bude mimořádně přát štěstí. To českým hráčů zatím spíš nepřálo, ale v dalším průběhu ho třeba ještě mohou potřebovat.
V letošním výběru se najde dost hráčů, o kterých určitě ještě hodně uslyšíme. Tomáš Hertl už si zahrál za reprezentaci dospělých, Dmitrij Jaškin by tam okamžitě zapadl taky, i další jsou skvělým příslibem do budoucna. Důležitější ovšem je, že tak zdravá parta se v juniorské reprezentaci už dlouho nesešla.
Tihle kluci v sobě mají pokoru, na nic si nehrají, i proto, že největší lídři týmu jsou úplně normální chlapci a žádné věčně nafrněné nebo ukřivděné primadony, které už by se co nejdřív viděly v čele bodování NHL. Obětují se pro tým, osobní prospěch jde stranou, věří tomu, co dělají.
Kapitán Lukáš Sedlák přiznal, že tenhle tým je pro něj srdeční záležitost. A že se na šampionát strašně těšil. Nebyl sám. Hráči společně v různých obměnách objíždějí juniorské turnaje několik let. Zažili různé věci, třeba uvěznění v londýnské terminálu, kde při návratu z turnaje sedmnáctiletých v Kanadě pro nepřízeň počasí trčeli několik dní, než se mohli vrátit domů.
Mnohé z nich spojuje i krutá porážka s Finskem na mistrovství světa osmnáctek, která hráče strašila ještě po letech. Měli ji v hlavách, když v duelu se stejným soupeřem zdolávali první schod na cestě k nebi play off, vracela se ještě ve chvíli, kdy museli ve slibně rozehraném zápase proti Švýcarsku nakonec ještě tvrdě dřít na druhý, postupový bod.
V kritické chvíli ovšem tým znovu ukázal charakter a vůli, jako už několikrát v průběhu turnaje. Vydržené výhry ho ještě víc stmelily, pod největším tlakem hráči neztratili hlavu a šli si dál za svým.
Základní skupinu nevyhráli. Těžce nabyté zkušenosti, stejně jako charakter a vůle, se však můžou v Ufě ještě hodit.
Související články
