Video se připravuje ...
Kanaďané se ve finále mistrovství světa proti Finsku vrátili do hry, některé výroky rozhodčích šly proti nim. Porážku kousali těžce, byli zdrcení, mohli cítit křivdu. Ale stříbro přijali s pokorou jako velcí profíci. Tak to má být. Tohle je svět, kam patříme. Ne jako Rusové, kteří si v Kolíně nad Rýnem 2010 po finálové porážce s Českem sundali z krku stříbrné medaile.
O pět let později v Praze dostali od Kanady klepec 1:6. Utíkali z ledu, ještě než vítězové převzali pohár a zazněla hymna na jejich počest. Znovu neunesli pohled na radujícího se soupeře, pocit, že druzí byli lepší.
Stejná uraženost čišela z povyku, jaký spustila oficiální ruská média kolem neúčasti sborné na mistrovství světa ve Finsku. Rusko bylo vyloučeno kvůli agresi na Ukrajině, z důvodů zcela opodstatněných a oprávněných.
Šampionát bez sborné byl pak líčen jako turnaj pochybné úrovně a s chabou atmosférou, ekonomický propadák, k tomu všemu si údajně rusofobní Finové a jejich lobby v IIHF přihráli pořadatelství na příští rok místo původně určeného Petrohradu.
Připomínalo to spratka, který se dobývá za ostatními kluky do klubovny, ale nikdo ho nechce pustit. Rusko šampionát postrádalo víc, než šampionátu scházelo Rusko. Ze sportovního hlediska na mistrovství světa určitě chybělo. V jiných ohledech vůbec ne. Se vším všudy, včetně neomalených fanoušků, kteří si pak ještě stěžovali, jakmile je někdo napomenul.
Postoj zbytku světa k odstávce Ruska
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
