AS Řím-Plzeň 5:0. Šok? Překvapení? Ne, logický náraz. Nemůže za to rozdíl v rozpočtu, můžeme si za to sami. Realitu si ohýbáme, jak se nám to hodí.
Plzeň cestovala do Říma v euforii po výhře 1:0 nad Spartou. „Bylo to nadprůměrné utkání, které mělo nasazení i kvalitu,“ řekl kouč Viktorie Pavel Vrba.
Mluvil o zápase, který byl spíš kopanou než fotbalem. Hodně faulů, simulování, zdržování, minimum zdařilých rychlých kombinací. Jediný gól padl symbolicky po nepovedené střele z pokutového území, jež původně mířila k rohovému praporku a ne do brány.
Kdo pravidelně sleduje vyspělé zahraniční ligy, musel si říkat, jestli Pavel Vrba nebyl na jiném utkání, než které se hrálo ve Štruncových sadech.
Plzeňští hráči samozřejmě rádi přijali Vrbovu analýzu. Není divu, je to jejich šéf. David Limberský tak na Instagramu kritikům zazpíval, jeho spoluhráči v pohodě nastoupili na palubu letadla do Říma. Porazili jsme v nadprůměrném utkání Spartu, tak můžeme přece zaskočit i AS!
Pak byli ve věčném městě už ve 3. minutě vyvedeni z omylu a po přestávce již jen tlačili časomíru k devadesátce, aby skutečný střet s evropskou kvalitou co nejrychleji skončil.
Ale tak to v českém fotbale chodí normálně.
Trenér Sparty Zdeněk Ščasný prohlásil po duelu v Plzni, že sparťané se za výkon ve Štruncových sadech nemusí stydět a že po fotbalové stránce nemá hráčům co vytýkat. Jeho svěřenci přitom nezvládli hru v rozestavení 3-5-2. Jednadvacetkrát faulovali, což je dvojnásobná porce, než se vidí u týmů v bundeslize nebo v Premier League (pro zajímavost počet faulů ve víkendovém šlágru anglické nejvyšší soutěže Chelsea-Liverpool - 7:9). Kanga zpomaloval přechod do útoku. Radakovič šel ve vápně hloupě do skluzu, čímž si koledoval o penaltu. Kaya udivoval pomalostí a neobratností a Stanciu neviditelností.
Výsledek? Sparťanští profesionálové se v domácím poháru strachovali do 88. minuty, aby neklopýtli u amatérů v Polné, jejíž hráči si vzali na zápas dovolenou.
Nebo si vezměme pohled nadřízeného na Milana Baroše a jeho brutální zákrok na Tomáše Součka. Trenér ostravského Baníku Bohumil Páník se den po zápase, tedy už ne v emocích, vracel k tomuto okamžiku takto: „Kdybych viděl opravdu cílený náběh loktem do protihráče, tak bych byl samozřejmě kritický ke každému. Ale byla to souhra náhod, kdy oba ztratili orientaci a došlo k nešťastnému střetu, protože vysoký Souček se dostal pod Milana.“
Ne. Milan Baroš věděl moc dobře, co dělá. Z televizních záběrů je jasně patrné, že ho nezajímal míč, oči měl výhradně na Součkovi, kterého chtěl zbourat. Jen se štěstím to neskončilo ošklivým zraněním. Tímhle stylem (v mnoha situacích za hranou pravidel) hraje již od doby, kdy s přibývajícím věkem ztratil na rychlosti.
Okolí ho za to povýšilo na válečníka s velikým srdcem, rozhodčí na to tolerancí jeho faulů dali pečeť. Jenže v top Evropě se takhle nehraje. Bojuje se sice agresivně, ale fotbalovými zbraněmi.
Vážím si všech zmíněných trenérů, proto doufám, že využijí příkladu trenérského kolegy Pepa Guardioly. Ten hráčům Manchesteru City zdůrazňuje: „Budu vás chránit do posledního dne našeho života a na všech tiskových konferencích, ale v kabině vám budu říkat pravdu! A klidně mě můžete kvůli tomu nenávidět.“
Kéž by tohle myšlení konečně převážilo i v českém fotbale. Aby české týmy mohly válčit pravidelně v Lize mistrů a nebyly tam za fackovacího panáka.
Témata:
fotbal, blog, Pavel Vrba, Liga mistrů, sport, Pavel Hartman, sparta, Zdeněk Ščasný, Viktoria Plzeň, 2018/19, FORTUNA LIGA, Sport na Heureka.cz
Související články
