Rozumné rozhodnutí, ovšem o třináct let zpozdilé. Joseph Blatter rezignoval na funkci předsedy FIFA pár dní poté, co urputně bojoval na curyšském kongresu o obhájení mandátu a neštítil se ničeho, aby uspěl. Důvody, proč tak učinil, nejsou podstatné. Jeho jméno bylo od začátku spojováno s nejhoršími nečestnostmi, které se ve světové fotbalové organizaci děly.
Když se v roce 1998 z placeného generálního sekretáře ujal vlády nad světovým fotbalem, na svou chlapskou čest slíbil, že po čtyřletém období už o další zvolení usilovat nebude. Slib ochotně obnovil při každém obhájení funkce, celkem čtyřikrát. Naposledy minulý pátek. Držel se výhod spojených s tímto trůnem, jak mohl, muselo pro něj být hodně citelné vzdát se jich.
Přitom si mohl dál užívat podle libosti. Stačilo před týdnem říct, končím, kandidovat už nebudu. Vyzvali ho k tomu, ale odmítl. Kdyby tak učinil, jeho odpůrci by ho objali, řekli mu: Seppe, děkujeme ti za všechno a dál by jako čestný(!) předseda seděl ve VIP lóžích.
Nyní končí jako šašek. Pár dní po curyšské maškarádě, jako zlomený muž, který všechno prohrál.
Témata:
fotbal, blog, předseda, prezident, rezignace, sport, Stanislav Hrabě, FIFA, Blatter, Fotbal na Heureka.cz
