Veselý: Učím se být vůdcem

Zázračný mládenec byl v hlavní roli také ve středu, když Partizan jako první letos porazil mocnou Barcelonu.

Ještě stále je teenagerem, ale už se učí stát v čele mužstva. Partizánská jednotka z Bělehradu spoléhá mezi jinými i na jeho schopnosti. Dokud bude Veselý (19) řádit tak jako v prvních dvou kolech euroligového Top 16, v nichž byl nejlepším hráčem Partizanu při šokujících výhrách nad Panathinaikosem a Barcelonou, nemá se jeho tým čeho bát.

Už jste si zvykl, že nejste jen velký talent, ale rovnou jeden z vůdců týmu?
„Na začátku to bylo hodně těžké, do prosince jsem se s tím docela trápil. Celý začátek sezony jsem se s tím potýkal. Teď už se do toho pomalu dostávám a snažím se na tu roli zvyknout. Beru to tak, že jsem jedním z klíčových hráčů Partizanu.“

Jan Veselý smečuje do koše, Estonec Sim-Sander Vene je na něho krátký • ČTKCo konkrétně to obnáší?
„Trenér na mě hodně sází, dává mi hodně prostoru i v útoku. Po těch složitých začátcích si to už užívám. Je krásné vzít si náš dres a jít na zápas. Než začal zápas proti Barceloně, byl jsem v hale o dvě hodiny dřív. Nemohl jsem stát, nemohl jsem sedět v šatně, tak jsem vzal míč a šel jsem jako první na plochu. Už jsem chtěl být s fanoušky a hrát. Klidně bych hrál hned. Strašně se těším na každý zápas.“

Berou vás jinak i fanoušci?
„Oni jsou maniaci tak jako já. Kolikrát nemůžu před domácím zápasem spát, těším se do haly jako malé děcko.“

Stal se z vás i vůdce v šatně?
„To určitě ne. Nějak kluky motivuju, snažím se je zblbnout, ale hlavně se to pokouším dělat na hřišti. Tím, že dám koš, doskočím míč, zaberu v obraně. Takhle to zatím dělám já.“

Před touto sezonou jste hodně pracoval na střelbě. Pořád si přidáváte?
„Pořád, to platí. Po každém tréninku, pokud to tedy není přímo před zápasem, zůstanu minimálně tři čtvrtě hodiny na ploše a střílím. Nebo dělám techniku zády ke koši. Prostě se snažím na sobě stále pracovat.“

Pozorujete zlepšení?
„Oproti minulé sezoně určitě. Půjde to ještě nahoru.“

I proto, že už kolem vás krouží lasa z NBA?
„Nějaké kroužení tam je, to je pravda. Já mám na to agenta a ten se o to stará.“

Přemýšlíte o tom, kam se po sezoně vydáte?
„Uvidím právě až po sezoně. Jestli půjdu na draft NBA, nebo zůstanu v Partizanu, nebo budu někde v Evropě. To se ještě bude rozhodovat.“

Cítíte se na přechod do NBA?
„Je pravda, že v dubnu mi bude teprve dvacet. Jedním dalším rokem v Evropě pořád nic neztrácím. Sice ještě nevím, ale je možné, že budu volit Evropu.“

V ní si děláte velké jméno. Řekněte, jak se vám podařilo jako prvnímu v sezoně porazit Barcelonu?
„Nevím, jak jsme to dokázali. Je to obrovský úspěch. My jsme to moc neslavili, ale fanoušci v hospodách si to určitě užili až do rána. Potvrdilo se, že v naší hale Pionir je hratelný každý soupeř. Ještě nám zvětšili tribunu, takže lidi byli hned za košem, všechno narvané fanoušky. Nechtěl bych tam přijet jako soupeř, to vám řeknu. Sice jsme tam ve třetí čtvrtině měli moment, kdy to začínalo vypadat bledě, řekli jsme si ale, že se ještě kousneme, a vyšlo nám to.“

Už vloni jste z Euroligy vyřadili Malagu, letos jste porazili Panathinaikos i Barcelonu. Cítíte, že můžete dokázat něco velkého?
„Určitě nějaké sebevědomí máme. Neměli jsme velké oči a nikdo nečekal, že bychom s týmem, co máme, dosáhli úspěchu v Eurolize nebo šli po titulech. Já si teď naopak myslím, že máme na velký úspěch.“