Cítí, že se jeho kariéra blíží ke konci. Ale i v téhle fázi se pro něj v dálce třpytí dvě klíčové mety. Dnešní MS, do nějž vstoupí v kategorii do 73 kilogramů a za rok olympiáda v Riu de Janeiru, kam by se rád kvalifikoval. „Jakékoliv utkání, kdy se podaří vyhrát a postoupit dál, je výborné. Budu se snažit tam nechat co nejvíc,“ říká před startem český judista Jaromír Ježek.
Jak moc je to pro vás důležitý turnaj, vzhledem k blížícímu se konci kariéry?
„Neříkám, že jsem starý věkem, ale jsem starší, co se týče sportovní kariéry. Můj poslední cíl je navíc Rio a mentálně se cítím na nejvyšší úrovni, co jsem byl. Tělo ví, co snese a co ne, ale hlava roste a snad to mozek přetvoří do těch zápasů.“
Je někde v dálce sen o medaili?
„Moje poslední velká medaile byla na mistrovství Evropy 2011 a od té doby čekám. Kdybych se však dostal do Ria, tam by to byla euforie, a kdyby se na sklonku mé kariéry něco podařilo, tak bych mohl v klidu pověsit kimono na hřebík.“
Jak moc bylo ovšem těžké se vrátit po sérii zranění, které jste měl?
„Důležitá byla ta příprava v posledních letech. Vymysleli jsme nový systém na to, abychom byli fyzicky připravení, a už to jen zbývá proměnit v medaile. Příprava se však musí přizpůsobit, aby vrcholila na den D v turnajích.“
Cítíte, že i díky svému věku máte na tatami určitý respekt?
„Jsou tam soupeři mladíci a ty zábrany nemají. Říkají si, ten je starej, ten na to nemá, ale pak jsou ti starší, kdy je úcta, respekt a víme, co kdo dělá. Respekt u mladých je taky, ale rovněž agrese. Oni vědí, že když se zadaří a člověk na vteřinu vypne, tak je zle. Když si je nezkrotíte hned v úvodu, tak se to blbě pak dohání.“
Jak se tedy krotí mladíci?
„Je to o ukázání dominance a prodání zkušeností. Jsou finty, jak se dá každý zklidnit některými technikami a úchopy.“
Už máte tedy i v hlavě, co případně po konci kariéry? Údajně vás láká funkce trenéra…
„Už teď trénuji, a pokud skončím, tak bych chtěl trenéra dělat. Kluci už za mnou chodili, od Lukáše počínaje, a jakákoliv rada byla znát. Jsme malý sport, radíme si a nikdo s tím nemá problém. Snad se mé rady, neboť tu máme mistra světa, zúročily. Na druhou stranu je to ale i o motivaci, nabudit se. Lukáš má však svůj režim a ví jak na to. Takže ano, kluci chodí a snad budou chodit dál.“
