Show, Elvis i kvokání. UFC v Londýně ukázala, že jí patří budoucnost
Sportovní show se vším, co k tomu patří. UFC se při desáté návštěvě britské metropole předvedlo se vší parádou. Skvělé zápasy, výborný scénář večera, ale hlavně neuvěřitelně vyburcované publikum. Na akci, která zaplnila O2 Arenu v North Greenwich, bylo slyšet i bučení a kvokání a moderátor Bruce Buffer, nejslavnější uvaděč MMA galavečerů, přiváděl diváky do varu. Chvílemi připomínal kreace Elvise Presleyho.
Večer plný dramatických soubojů, emocí, zvuků a profesionální práce. UFC v Londýně dokázalo, proč je výkladní skříní MMA a bojových sportů vůbec. Nejslavnější liga smíšených bojových umění na světě se vrátila do hlavního města Spojeného království už podesáté. Poprvé zde byla v roce 2002, kdy pořádala galavečer s pořadovým číslem 38. Jubilejní návštěva byla důkazem, proč právě tato organizace udává v současnosti takt, co se bojových akcí týká.
Moderní gladiátorské souboje. Právě tak lze pojmenovat tuto sportovní událost. A to zejména díky publiku, které stejně jako ve starém Římě určovalo průběh duelů. Krom častého vykřikování „Go, go, go!“ a jmen zápasníků bylo totiž slyšet i bučení a kvokání.
Bučelo se vždycky, když se lidem něco nelíbilo, ať už to byla neaktivita bojovníků nebo když se nedařilo domácímu favoritovi. Slepičí kvokání se zase ozývalo v okamžicích, kdy měli fanoušci pocit, že některý z bijců bojuje zbaběle nebo se jen kryje. A ti na to vcelku rychle reagovali, aby nespokojené tribuny dostali na svou stranu. Aktivita diváků měla zkrátka celý večer veliký význam.
„Fanoušci mě neskutečně překvapili. Skandovali snad každý zápas a vytvářeli v aréně neuvěřitelnou atmosféru,“ řekla Alena Holá, česká kickboxerka, která byla na akci jakožto členka týmu XFN. Česká MMA organizace totiž vyslala svůj tým do Londýna pro inspiraci.
„UFC bylo značně inspirativní a náš tým velmi pozorně sledoval, jak funguje nejlepší liga světa,“ zhodnotil zážitek Petr Kareš, promotér XFN.
Kvalita akcí pořádaných UFC spočívá hlavně v detailech a překvapivě i v přiměřenosti. Nic není přehnané, ale vlastně tak akorát. Například i hudba, jež provázela celý galavečer, měla velmi propracovaný systém. Ve chvílích, kdy skončil zápas, DJ situaci nenarušil muzikou, ale nechal vyniknout emotivní okamžik tichem.
Naopak při velmi dlouhých pauzách mezi duely se DJ do hudby opřel natolik, že diváci mohli mít pocit, že nejsou na galavečeru MMA, ale na kvalitním koncertu. Přesto ale ani hudba nikdy nepůsobila přehnaně.
It´s time!
Jedním z důležitých prvků celé show byl i hlavní moderátor nebo spíše vyvolávač. Bruce Buffer, nejslavnější uvaděč MMA galavečerů, celé show přidával na gradaci a skvěle si pohrával s publikem. Čím víc se večer blížil ke konci, tím víc Buffer ožíval a využíval k tomu pohybů celého těla. Občas tak připomínal kreace Elvise Presleyho, jenž se inspiroval v trénincích karate. Buffer skutečně dával akci další rozměr a lidé jej vždy doprovázeli. Při jeho nejslavnější hlášce „It’s time!“ se dvacetitisícový dav dostával doslova do varu.
Precizně zvládnuté byly opravdu veškeré prvky velkolepé show. Od světel, která barevně rozdělovala strany zápasníků, po video-sestřihy, jež uváděly jednotlivé gladiátory. UFC Londýňanům naservírovalo celkem jedenáct velmi kvalitních duelů.
Tím hlavním byl ale střet Fabricia Werduma s Alexandrem Volkovem. Když Brazilec Werdum padl KO s ruským „Dragem“, celá O2 aréna tleskala vestoje. Překvapivě možná spíš kvůli poraženému, aby ocenila čtyřicetiletého bijce a skoro-šampióna UFC v těžké váze za to, že vydržel čtyři kola s devětadvacetiletou rozjetou mašinou. Volkov v UFC zatím nezažil porážku.
Obr z teflonu
Londýnská O2 Arena budí veliký respekt. Jedná se o největší samostatně zastřešenou budovu světa s dominantou v podobě dvanácti žlutých, téměř stometrových stožárů. Pod bílou střechou z teflonu je nejen obří sportovní hala pro víc než dvacet tisíc diváků, ale i mnoho obchodů. Už po vstupu hlavním vchodem bylo znát, čím ožije tento svatostánek sportu a showbyznysu tentokrát. UFC - právě tato tři písmena v obřím 3D provedení poutala veliký zájem všech fanoušků a skoro každý si chtěl s ve výsledku velmi jednoduchým logem udělat selfie.
Odbavování fanoušků, kteří musí projít turniketem a bezpečnostním rámem, probíhalo vcelku rychle. Každý, kdo dorazil, proto usedl na své místo relativně bez zbytečných průtahů.
Budoucnost sportu
MMA se jako sport dere velmi rychle výš a výš. UFC v Londýně toho byla důkazem. Hala, v níž vystupují ty největší hvězdy showbyznysu, byla napěchovaná až po střechu, a fanoušci se zjevně neuvěřitelně bavili.
„Již několik let tvrdím, že MMA je sportem, kterému bude patřit 21. století. A právě v Londýně na UFC jsem se o tom znovu přesvědčil. Tento sport si získá dříve nebo později téměř každého z nás. Myslím, že je to proto, že MMA je stejné jako doba, v níž žijeme. To, co UFC nejvíce odlišuje od jiných organizací, jsou detaily, které v součtu tvoří dokonalý celek. Je to jako tvář člověka, kde každý milimetr Váš výraz změní a může být rozdílem mezi krásou a všedností,“ řekl po akci promotér Kareš.
Londýnské UFC bylo skutečně vyladěnou podívanou. Vytknout lze snad jen zdlouhavé čekání mezi duely, na které by si český divák zvykal nerad. Ale jinak se jednalo o ukázku precizní profesionality a vyváženosti. Ne nadarmo se říká, že čeho je moc, toho je příliš a pánové z Ultimate Fighting Championship dobře vědí, jak show vybalancovat, aby se nezměnila jen v obří cirkus.
Komentář kickboxera a MMA zápasníka |
Atmosféra jako na Chelsea |
